Pokračování povídky Šestnáctka (Díl 1.: Emma)

********

Pokaždý, když se mám sejít s nějakým chlapem, jsem strašně vzrušená. Z toho, že nevím, co mě čeká. Netuším, jak bude vypadat a co po mně bude chtít. Už jako malá jsem milovala dobrodružství. Jednou jsme s kámoškou ze základky na chalupě našly lano. Přivázaly jsme ho ke kmeni stromu a slaňovaly se do studny. Vidět to její rodiče, nejspíš by byl konec našeho velkýho kamarádství. Naštěstí nás nikdo nikdy nenachytal. Ani když jsme vyskládaly koruny a dvoukoruny na vlakový koleje a čekaly, až je přejede vlak. Byly to pořádný rány.

Mě neměl kdo vychovávat. Tátu neznám a máma se zajímá hlavně o sebe a svoje zákazníky. Má restauraci a docela jí prosperuje. Je totiž chytrá. A vypočítavá. Chrápe s těma správnýma chlapama. Já jsem v tomhle asi po ní. Nikdy jsem se nemusela nijak zvlášť učit a vždycky jsem prošla maximálně s trojkou. Stačilo lézt do zadku pár učitelům a usmívat se. Jinak ale s matkou nemáme společnýho vůbec nic. Nejsem tak cílevědomá jako ona. Spíš budu po tátovi. Asi. Škoda, že ho neznám.

Pak ale přišel ten večer, kdy jsem se seznámila s Danielem. Je o dvacet čtyři let starší a klidně by mohl být můj táta. Občas ho tak i beru. Protože se o mě stará. Navíc mi měsíčně dává tolik peněz, kolik jsem si nikdy nevydělala ani za půl roku.

Nedělám společnici, protože musím. Dělám to proto, že mě to baví. Poprvý jsem se vyspala s klukem v den mých patnáctých narozenin. Pak asi dva měsíce nic. Ale od tý doby to mám tak šestkrát sedmkrát do týdne. Nikdy se mi to nehnusilo. Možná jsem měla štěstí na chlapy, možná jsem divná. Nevím. Od tý doby, co jsem s Danem, mi stačí jeden dva zákazníci týdně a ti většinou stejně nechtěj nic jinýho, než abych je doprovodila na nějakej nechutně luxusní večírek, sjela se koksem, vykouřila jim ho a druhej den hezky potichu vypadla. To mi celkem vyhovuje. Naučila jsem se ze sebe dělat hloupou husu. Pak po vás totiž nikdo nic nechce a nikdo vás nepošle pryč, když se baví o důležitých věcech. Chlapi maj totiž pocit, že si nedokážu zapamatovat ani dvě slova po sobě, natož abych si pamatovala, o čem se celej večer baví se svými zákazníky nebo sponzory a dokázala tu informaci nějak zpracovat.

*********

Dan netuší, kolik mi doopravdy je. Kdybych mu to řekla, nejspíš by se mnou nebyl. Důležitý je, že vypadám, tak jak vypadám, všichni mi hádaj maximálně patnáct a to je pro tuhle práci duležitý.

Teď se ale všechno posralo. Bylo fajn, když mi dával prachy, ale pak začal kašlat na Emmu. Hodně se změnil. Začalo mi být Emmy líto. Matka je ale ze všeho v sedmym nebi. Nejde jí o nikoho jinýho než o sebe.

„Kde máš, prosím tě, novej kartáček?“ huláká z koupelny.

Nechci, aby tady se mnou bydlel. Nechci se vázat na jednoho chlapa. Sice mi dává peníze a tak, ale na začátku jsme si jasně řekli, že budeme jenom obchodní partneři. S výhodama samozřejmě. Na to jsem přistoupila ráda. Je sexy. Vždycky jsem byla na starší. Vlastně čím starší, tím lepší.

„Dole pod umyvadlem. V tý dřevěný krabici.“

„Nejsou tady.“

Jdu tam. Otevřu skřínku, dřevěnou krabici, vyndám odličovací tampóny a dvě nový zubní pasty a vytáhnu kartáček ve fialový barvě. Ještě mám růžovej, ale ten by asi nechtěl.

Podám mu ho a mrknu na něj. „Už přestáváš vidět, staříku.“ Není na škodu si občas rejpnout. Aby si nepřipadal tak dokonalej.

„No dovol!“ ohradí se naoko.

Vypláznu na něj jazyk. Oba víme, že tohle je předehra. Počítám, že do dvou minut budeme ležet v posteli, protože mi bude chtít dokázat, že rozhodně není žádnej stařík. A taky to vždycky potvrdí.

********

„Budeš tady teď bydlet?“ zeptám se ho, když vedle sebe ležíme v posteli. Nechce se nám ani jednomu vstávat. Ale musíme na večírek, co pořádá jeden z jeho důležitých klientů.

„Asi jo. Možná ale jenom na chvíli. Ještě nevím,“ odpoví v polospánku.

„Tobě to není líto?“

„Co?“

„Žes jí opustil. Jen tak. Z ničeho nic.“

„Nevím, nemám čas to řešit,“ odpoví lhostejně.

Kdybych do něj byla zamilovaná, možná bych byla ráda, že tohle říká. Ale nejsem. Jen mi přijde smutný, že existujou chlapi, kteří na svý ženský takhle kašlou. Navíc, když jsou to jejich manželky. Na druhou stranu je to pro ni možná lepší. Vůbec netuší, koho má doma.

„Měli bychom se začít připravovat,“ navrhnu.

„Hmmm,“ zamumlá.

Usíná. Když budu ještě chvíli takhle ležet, taky usnu. Jsem líná se zvednout a jít se vysprchovat. Nechce se mi vůbec nic. Otočím se k němu na bok a začnu ho hladit po hrudníku. Spokojeně oddychuje. Rukou mu zajedu mezi nohy. Možná bychom to ještě jednou stihli. Ale nejspíš jsem líná i na to. Přetočím se na druhej bok a sáhnu po knize, co mi leží na nočním stolku už asi měsíc. Nemůžu ji dočíst. Ne že by mě nebavila, jenom nemám na čtení čas. Nemám čas vůbec na nic. Jenom se učím, chodím po večírcích a občas spím.

„Dane?“

Nic.

„Můžu si půjčit telefon?“

„Hmmm.“

Beru to jako souhlas.

Heslo znám. Zadával ho přede mnou už tolikrát, že nejde si ho nepamatovat.

Ještě že má iPhone. Potom, co mu Emma vyhodila telefon z okna, mohl přijít o všechny kontakty, fotky, videa… Apple ID ho zachránilo. A mě taky. Otevřu si složku s kontakty a hledám číslo na Emmu. Odkládám to už moc dlouho. Musím jí napsat a sejít se s ní.

Když si opíšu číslo, začnu si listovat fotkami. Rok 2015. Vypadají šťastně. Emma je krásná holka. Možná by jí slušelo čtyři pět kilo ubrat, ale jinak je skoro perfektní. Vždycky jsem chtěla být blondýna a mít modrý oči. Jenže když jsem se kdysi dávno odbarvila na blond, vypadala jsem spíš jako socka, co nemá na pořádnou kadeřnici. Vlasy nebyly blonďatý, ale tmavě žlutý a ještě s flekama. Hned druhej den jsem se odbarvila zpátky na tmavě hnědou.

Jednou bych chtěla být taky tak šťastná. Třeba se mi to podaří. Zatím jsem vždycky dělala jenom to, co mi řekla matka. Připadalo mi, že jí to nějak dlužím. Proto jsem přistoupila i na ten její šílenej nápad. Slíbila jsem jí, že se za ni pomstím. To jsem ale netušila, že existuje nějaká Emma, která si nic z toho, co se jí teď děje, nezaslouží. Jenže zas nebýt mě, nikdy nepřijde na to, co je její Daniel zač.

Odložím telefon na noční stolek a přitulím se k němu. Líbám ho na krk a na záda a jemně ho hladím po ruce. Nesmím se zamilovat. Ne do něho. S tímhle chlapem bych nikdy šťastná nebyla.

********

Na chvíli usnu. Když se probudím, jenom tak chvíli ležím a přemýšlím. Nechci už s mámou hrát tu její debilní hru. Klidně bych se mohla teď hned sbalit a odejít a už ho nikdy nevidět. Jenže je tu Emma. A tý dlužím aspoň vysvětlení. Jak se rozhodne pak, to už bude na ní.

********

Zrovna když si myju hlavu, uslyším telefon. Nereaguju. V klidu se vysprchuju, dám si na vlasy balzám, namažu se krémem, ostříhám si nehty u nohou a až potom se uráčím jít se podívat do ložnice, kdo mi volal. Daniel ještě spí. Za hodinu ale máme být na večírku.

„Dane? Vstávej, za půl hodiny musíme jít,“ zatřesu s ním.

„Už nespím,“ zamumlá, „ probudil mě telefon. Volala ti máma,“ říká.

Podívám se na mobil. Fakt máma. Volá mi dvakrát denně. Už jí mám plný zuby.

Volám jí nazpátek.

Telefon nechá zazvonit jenom jednou. „Ahoj zlatíčko, tak jak se máš? Daří se ti?“

„Mami, volala si mi ráno. Vzpomínáš?“

„Jo. Nejsem hloupá, ale od tý doby se mohlo leccos změnit, ne?“ uchechtne se.

„Nemohlo.“ Je čas hodit ručník do ringu. Nadechnu se. „Vlastně se toho změnilo hodně. Už mě to nebaví, mami. Nebavíš mě ty a nebaví mě ani ty tvoje přihlouplý pomstichtivý hry. Proto ti říkám rovnou, že s tím končím. Jestli se někomu potřebuješ mstít, oukej, ale udělej to sama. Já už ti prostředníka dělat nebudu.“

„Co? Co to, Terezko, povídáš? Přeci jsme se na něčem dohodly!“

„Na čem, mami? Jestli máš nějakej problém, vyřeš si ho sama. Nazdar.“

Típnu telefon a podívám se na Dana. Jenom povytáhne obočí.

„Už mě to nebaví, Dane. Mám tě ráda. Proto bys měl něco vědět,“ začnu. Vím, že až mu to řeknu, vykopne mě a já přijdu o čtyřicet táců měsíčně. Ale je mi to fuk. „V tom baru, cos mě poznal, jsem nebyla náhodou,“ začnu, ať to mám co nejrychleji za sebou. „Matka ví, že tam chodíš. Proto mě tam poslala, abych se s tebou seznámila.“ Nechám ho, aby tuhle informaci pokud možno vstřebal.

„ Co to meleš? Matka? Tvoje matka mě zná?“

„Jo, chodili jste spolu na střední. A taky jste spolu nějakou dobu randili. Ale takových asi bylo víc, co?“ rýpnu si. Jenže si narazil na špatnýho člověka. Moje máma je jiná než ostatní ženský. „Udělal si jí dítě a pak ses s ní rozešel. Tak mi to aspoň říkala.“

Vyvalí oči. „Prosím? Já v životě nikomu dítě neudělal! A rozhodně ne na střední!“

„Hele, mně je to jedno. Prostě jsem matce slíbila, že jí pomůžu, ale teď už nechci. Připadám si jak ve špatným filmu. Už jsem navíc způsobila dost problémů. Možná ne tobě, ale Emmě určitě. A to fakt nechci,“ řeknu popravdě.

„Vůbec nevím, o čem mluvíš. Kdo je tvoje matka?“

„Mariana Kopecká, chodili jste spolu do třídy.“

Vypadá, že se pokouší si vzpomenout. Ale marně.

„S tímhle jménem nikoho neznám.“

„Jo, vždyť už je to slušná řádka let, co?“ zasměju se. Trochu zoufale. „Jenže máma si na to pamatuje. Asi neunesla, že ses s ní rozešel. Vždycky dostala všechno, co si usmyslila, ale tebe ne. A když tě našla přes Facebook, hned si naplánovala, že se ti pomstí. Ze začátku to vypadalo, že to bude sranda. Měla jsem tě sbalit a dostat z tebe nějaký peníze. Ale nevěděla jsem, že máš manželku.“ A taky jsem netušila, co seš za prase.

„A co mi tím jako chceš říct? Že seš se mnou jenom kvůli penězům? Tak to je snad jasný, když děláš šlapku, ne? To je fakt pomsta,“ zasměje se.

„Když matka zjistila, že máš manželku, chtěla, abych si od tebe nechala udělat dítě. A když přišla i na to, že máš spoustu peněz a seš ředitelem nadnárodní firmy, napadlo jí, že bych tě s tím dítětem pak mohla začít vydírat,“ vysvětluju. „To ale netušila, že je pro tvojí kariéru důležitější mít doma štětku než manželku,“ ušklíbnu se. A já netušila, že takový chlapi vůbec existujou. To mu ale neřeknu.

Nic neříká. Asi přemýšlí, nakolik by ten plán byl reálnej. A zřejmě uvažuje i nad tím, jestli nejsem magor.

„Hele, víš jak absurdně zní všechno, co říkáš? Nekoukáš se moc na televizi? Co to tady na mě hraješ?“ Vstane z postele a začne se oblíkat. „Seš magor. Nic nechápu, ale jedno ti povím. Teď se mnou půjdeš na ten večírek a uděláš všechno, co ti řeknu. Potom si sbalíš všechny svoje věci a potáhneš zpátky za svojí ujetou matkou. S tebou ani s tvojí šílenou rodinou nechci mít nic společnýho.“

S tím jsem počítala. Ale nejdřív se musím sejít s Emmou.

„Promiň. Měla jsem se na to vykašlat. Neměla jsem mámu poslechnout, ale už se stalo. Tak nějak mi nedošlo, jaký následky to bude mít.“ Nebo mi to spíš bylo úplně jedno.

Dojde ke mně a dá mi facku. Přes ucho. Takže to bolí jako prase. Zasloužím si ji.

„Je mi úplně u prdele, co ti došlo, nebo nedošlo, ale jestli nebudeš dělat svoji práci, tak se já postarám o to, že už si nikdy u nikoho ani neškrtneš. Seš jenom hnusná šlapka, rozumíš?“

Když se zavře v koupelně, napíšu Emmě zprávu. Začnu tím, kdo jsem a pak ji poprosím, jestli by se se mnou nesešla. Vůbec netuším, co jí řeknu, ale dlužím jí to. Aspoň omluvu. I když to k ničemu nejspíš nebude. Neví, koho má doma, ani kdo je její nejlepší kamarádka. Vzala si špatnýho chlapa. A omylem se stala součástí šílenýho plánu mý matky. Kterej bude zřejmě pokračovat i beze mě. Chudák.

*********

Už jsem oblečená, když Dan vyleze ze sprchy. Sedím na posteli a dívám se, jak si oblíká košili a zavazuje kravatu. Je neuvěřitelně sexy. Ale to hajzlové většinou bývaj. Usměju se sama pro sebe.

„To tě ani nezajímá, co se s tvojí dcerou stalo?“ mrknu na něj a našpulím pusu. Nehodlám mu to říkat. Víc to bude zajímat Emmu. Teď si zahrajeme moji hru.