Category: To se vážně stalo

To se vážně staloZe života (ne)novinářky

Proč jsem se rozhodla studovat grafologii?

Už jsou to dva roky a pár měsíců, kdy jsem se v jednom článku na internetu dozvěděla, k čemu všemu mi může taková grafologie být. Na základě toho jsem se rozhodla, že zkusím „přijímací zkoušky“ na studium a když to vyjde, aspoň budu mít ve volnym čase nějakej smysluplnej program.

Co to je grafologie?

Řečeno laicky, jde o metodu, která zkoumá vztah mezi rukopisem konkrétní osoby a jejíma vlastnostma a to vrozenýma i naučenýma. Zkrátka díky rukopisu můžete odhadnout, jakou má člověk povahu, jak se chová k druhým lidem, jak rád působí na veřejnosti a jak naopak v soukromí, jaký má vztah ke společnosti nebo jak se chová sám k sobě.

Vždycky, už od základní školy, mě písmo strašně zajímalo, dodneška píšu téměř jenom psacím písmem. Když píšu tiskacím, vypadá každý písmeno jinak. A když mě ke všemu i baví psát, řekla jsem si, že musí být zajímavý odhadovat člověka podle jeho vlastnoručního písma. A tak jsem do toho šla.

„Přijímačky“ a výuka

„Přijímačky“ se skládaj z toho, že musíte napsat jednu stránku vlastního textu – o sobě – a pak taky nakreslit nějaký obrázky. Obojí se totiž při grafologii používá. Zkoušky jsem samozřejmě složila (asi jako každej, kdo se do studia přihlásí) a byla přijatá. Rozhodně to ale není levná záležitost. Jeden semestr stojí 4200 Kč, od třetího semestru pak 4600 Kč. Ale to není všechno, zvlášť si platíte i semestrální konzultace u zkušených grafologů a semináře, který nejsou zahrnutý ve studiu. Cena se obvykle pohybuje od 200 Kč za hodinu a výš. Jeden semestr se skládá z pěti vyučovacích dnů (sobot), vždy od 9:30 do 16:15. To je ale jen v případě standardní výuky, pokud si zvolíte intenzivní výuku, tak v ní jsou zahrnutý jenom čtyři termíny a neobsahuje zkušenostní cvičení. Co to je, popíšu dál. Mimo standardní a intenzivní výuky ale můžete zvolit i víkendovou. To znamená, že se v každém semestru s vyučujícíma potkáte sice jen dvakrát, ale zas s nima strávíte celej víkend, sobotu i neděli.

Každá vyučovací sobota (já si totiž zvolila standardní výuku) probíhá ve stejnym duchu. První dva semestry se vždycky začíná hromadnou přednáškou v aule, kde jsou spojený vždycky všechny skupiny studentů dohromady. Pak následujou dvě hodiny klasických seminářů, kdy vám většinou grafologové rozdaj nějaký rukopisy a vy se na nich učíte rozpoznávat všechno, co jde. Od jedný do dvou je pauza na oběd, pak další hodina semináře a nakonec zkušenostní cvičení, který jsem si já osobně oblíbila ze všeho nejmíň. Ve třetím a čtvrtym semestru odpadá první společná přednáška v aule.

Zkušenostní cvičení nejsou pro každýho

Právě na zkušenostních cvičeních se hodně maluje a tvoří a pak se všechno prezentuje před celou skupinou a protože nejsem v těhlech věcech vyloženě extrovert a nerada mluvim před lidma o svých dojmech a pocitech, je to pro mě vždycky hotový utrpení. Chápu, že pro povolání grafologa je zkušenostní cvičení nezbytný, ale na chuť jsem mu fakt nepřišla. Ale když chcete být dobrým grafologem, neobejdete se bez toho, aniž byste nejdřív poznali sami sebe. A to nejlíp co to jde. Protože když neznáte sami sebe, jak byste mohli poznávat druhý? Tohle vám budou všichni vštěpovat celý studium. To ze mě dobrej grafolog asi nikdy nebude…

První semestr a pak dál

Nicméně první semestr převládalo nadšení. Nakoupila jsem si všechny možný knihy a učebnice a četla a četla a četla. Ale jak to tak většinou bývá, počáteční nadšení opadlo už v druhym semestru. Ne že by mi to nepřišlo zajímavý, ale tak nějak jsem začala přemejšlet, k čemu všemu mi to vlastně bude. Ale šla jsem dál. Když už jsem dala první čtyři tácy za to, abych se něco dozvěděla, nechci aby úplně propadly vniveč. Navíc občas, když se zadívám na nějakej vlastnoručně psanej text, dochází mi, že jsem se za ty čtyři semestry možná něco vážně naučila. Začínám se na něj dívat jinak, ne, jakým stylem je napsanej nebo jakej má dotyčný krasopis, ale jakej má sklon písma, jaký koncovky, jak píše háčky, jestli má malý nebo spíš větší písmo, jestli má nějakou formu, jak na sebe jednotlivý písmena navazujou atd. Podle toho všeho se dá totiž poznat hodně.

Odborník ze mě ale rozhodně není. A asi ani nebude. V sobotu mě čeká poslední vyučovací sobota a pak dostanu certifikát. Kdybych se ale chtěla grafologií živit, potřebovala bych ještě absolvovat individuální výuku a konzultace a složit závěrečný zkoušky. Ale do těch nevím, jestli půjdu. Stojí další peníze a moc si na ně nevěřím. Navíc se musí každý čtyři roky atestace obnovovat.

Do konce vydrží málokdo

Proč byste měli grafologii studovat i vy, vám říkat rozhodně nebudu. Každej k tomu má vlastní důvody a co jsem se tak bavila s „kolegyněmi“ (ano, skutečně žádnýho chlapa jsem kromě prvního dne prvního semestru na grafologii neviděla) ze skupiny, nejčastějc se opakujou důvody jako: Mám ráda psychologii, tak jsem chtěla zkusit i tohle. NEBO: V zaměstnání hodně pracuju s lidma a chtěla bych je líp odhadovat. NEBO: Strašně ráda pořád něco dělám, učím se a tohle mi přišlo jak fajn vyplnění volnýho času.

V prvním semestru nás bylo asi šedesát a do čtvrtýho nás došlo sotva pětadvacet. Málokdo vydržel až do konce, ale ti, co vydrželi, aspoň můžou tvrdit, že regulérně absolvovali studium grafologie. Někomu to dalo hodně, jinýmu míň, ale každej z nás si něco odnese. A rozhodně si nemyslím, že by to bylo úplně k ničemu. Navíc jak se říká: Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.

P. S. Teď uvažuju o tom, že si nechám rozebrat vlastní rukopis. Občas se mi zdá, že se pořád hledám a že vlastně ani pořádně nevím, kdo jsem. A grafolog je jednou z možností, jak to zjistit.

23Led
FejetonTo se vážně staloZe života (ne)novinářky

Práce mezi bulvárními slepicemi

Vydržela jsem to rok. Přesně rok. Na den, možná i na minutu. Ale víc energie už jsem bulváru prostě obětovat nechtěla. Psát o lidech a jejich soukromí, navíc příběhy, na kterých není...

13Říj
FejetonTo se vážně staloZe života (ne)novinářky

Běhám. Pro čokoládovej dort

Sice běhám ráda, ale nejde mi to. Funim, dusim se, klepou se mi nohy a ne a ne uběhnout víc než čtyři a půl kiláku za devětatřicet minut. Je to bída, ale člověk by se sebou měl něco...

24Srp
To se vážně staloZe života (ne)novinářky

Kdo neprokrastinuje, nežije

Prokrastinace. Tohle slovo se mě osobně nikdy netýkalo. Až do tý doby, než jsem poznala, co ve skutečnosti znamená. Nicnedělání anebo zkrátka dělání něčeho, co dělat nemusíte, na úkor...

business_coffee