e
e
e
e
e
Co si nenechám ujít

Počtvrté ve Varech aneb 52. ročník Mezinárodního filmového festivalu

Už čtvrtým rokem za sebou jsem i já návštěvnicí Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Je to taková tradice. Upozorňuju, že také hodně nákladná. Tři dny a dvě noci pro dva obvykle vyjdou na dvanáct tisíc korun (počítám ubytování ve dvojlůžkovém pokoji a dvě novinářské akreditace, každá po 1500 Kč). Takže taková menší dovolená u moře. Naštěstí to vyvažuje pár momentů k nezaplacení.

  1. Během roku se mi nikdy nepodaří zhlédnout za tři dny šest nebo sedm filmů.
  2. Známé a přátelé, co nevidím celý rok, potkám aspoň ve Varech.
  3. Nikde jinde ani jindy si nedávám kokosovou vodku s kolou.
  4. Tolik celebrit ze všech možných oborů koncentrovaných na jednom místě najdete jindy jen těžko.
  5. Můžete říkat, že jste byli na filmové události roku.

Jestli vám těchto pět důvodů nestojí za to, abyste do Varů na MFF jezdili, pak možná ani nejezděte. Není to taková sranda, jak si člověk myslí. Za ubytování během festivalu zaplatíte dvakrát tolik, ve většině restaurací jakbysmet. Není výjimkou, že přijdete do restaurace, otevřete jídelní lístek a oči vám zůstanou viset na pizze Margherita. Nikoliv proto, že by na obrázku vypadala tak lákavě, ale proto, že za ni chtějí skoro pětistovku!

Navíc pokud nedisponujete notnou dávku štěstí na lov vstupenek na festivalové filmy, zbydou na vás obvykle jen ty, kam nikdo moc nechodí. Buď jsou to méně známé dokumenty nebo filmy, které největší slávu zažívaly v padesátých a šedesátých letech minulého století. Jo, musíte být obrovští vytrvalci a čekat na vstupenky na pokladnách přesně v den a minutu, kdy je předprodej zahájen nebo čekáte před budovou, kde se film, který chcete vidět, promítá, a doufáte, že vás tam pořadatelé pustí i bez lístků. Někdy je to předem prohraný boj, jindy máte štěstí. Já na to ale moc nejsem. Chci si prostě koupit lístek a jít na film. Proto na mě obvykle zbydou jen ty „druhořadé“ filmy. Ale i mezi nimi jsou zajímavé kousky. Stačí jen hledat. Na druhou stranu, letos jsem měla víc štěstí než rozumu a dostala jsem se na film, který dokonce vyhrál hlavní cenu! Křižáček s Karlem Rodenem v hlavní roli jsem vychytala. Považuji ale za nutné podotknout, že se mi moc nelíbil. Mám ráda filmy, ve kterých se něco děje. A tady toho moc není.

Jediné štěstí je, že aspoň do Finlandia stanu se člověk dostane, kdy chce. I když čekání ho nemine ani tady. Za rok ale jedeme znovu. Pro jistotu hned první festivalový den, ať máme zas o něco větší šanci, že se dostaneme na promítání těch nejočekávanějších filmů.

A co vy? Jaké máte zkušenosti s kviff? Dostanete se vždycky na filmy, které chcete vidět?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

business_coffee