Dneska vaří televize

Dříve nám televize sloužila hlavně jako zdroj všeobecného přehledu, viz. televizní zpravodajství. Nebo k zábavě, to jest filmy všeho druhu. A nakonec i jako kulisa, k čemuž jsou nejvhodnější seriály. Dnes však získává zcela nový rozměr. Nevíte, co připravit k večeři? Stačí televizi zapnout, zvolit libovolný program a za pár minut budete hned vědět, co že se na vaše domácí menu dneska večer dostane. Anebo spíš nedostane. Snad všechny české a slovenské televizní stanice den co den vysílají pořad pro amatérské i pokročilé kuchaře. V Prostřenu každý večer nahlížíme do kuchyní největších kulinářských neznalců, neboť konzerva je nejlepší přítel člověka, zatímco klasický „chééésecáke“ je stále velkou neznámou. To v Master Chefovi se dostáváme o pár latěk výš. Sice se nám tu předvádí rovněž samí amatéři, ale vědí, jak, co a s čím se má kombinovat. Moja mama varí lepšia ako tvoja skoro ani nestojí za řeč. Máma s dcerou nebo otec se synem na sebe řvou, všechno jim padá z ruky a kolikrát ani netuší, co vaří a co z toho nakonec bude. Kulinářských pořadů je ale mnohem víc a tak den co den hledám inspiraci právě v televizi. Přepínám z jednoho pořadu na druhý a ne a ne se rozhodnout, který recept zvolit. Rozvařené halušky s houbami a koriandrem nebo snad lunchmeat s polovařenými brambory? Či humra po asijsku? Na houby s koriandrem moc nejsem, na lunchmeat nemám žaludek a na humra mám malou výplatu. Stále však zbývá pár dalších televizních receptářů. Ale z úmorného každovečerního sledování vaření mě opět opouštějí síly a tak přichází na řadu obyčejný zeleninový salát nebo míchaná vajíčka. Co jsou kulinářské pořady platné. Češi jsou velkými milovníky jídla, hlavně když ho mohou prezentovat a konzumovat v televizi. Ale co do soukromého domácího vaření, je to slabota. Alespoň co se mě týče. Z televizního vaření dostávám akorát hlad. A to jsem pak schopná sníst i to, co na talíř plácnou „kuchaři“ vařením, smažením a pečením zatím nedotčení. Tedi ti, co se do kuchyně dostali poprvé v životě. Tištěné receptáře jsou nad zlato. Při jejich studiu je alespoň padesáti procentní jistota, že se k večeři bude servírovat něco poživatelného, alespoň trochu zdravého, nezruinujeme si přitom účet a zaženeme představu, že co je levný, to je hnusný a za co dáme týdenní výplatu, je to jediné, co se dá pozřít.