Category: Ze života (ne)novinářky

Ze života (ne)novinářky

Chci, aby moje kniha pomáhala. Lidem s `eReSkou`

Možná jste si toho všimli. Pokud ne, oznamuju vám to teď. Rozhodla jsem se začít něco dělat. Teď zrovna nemyslím, že jsem začala cvičit nebo tak, i když kupodivu běhám. Čtyři kilometry třikrát týdně. Ale zpět k podstatnýmu. Rozhodla jsem se, že chci něco dělat pro ostatní.

Lidi prostě nevědí

Něco, co mi bude připadat užitečný a někomu to pomůže. Kdo už četl moji knížku a v ní poslední povídku, tuší, kam má pomoc směřuje. Lidem s roztroušenou sklerózou. Proč? Protože ji znám. Má ji moje máma. Žije s ní už pětadvacet let a není to jednoduchý. To ostatně není s žádnou nemocí, která se nedá vyléčit. Jenže jsem nabyla dojmu, že o roztroušený skleróze (dále jenom `RS` nebo `eReSka`) se toho mezi lidmi všeobecně moc neví. Pamatuju si reakce mých spolužáků na střední škole: „Cože to má tvoje máma za nemoc?“ Roztroušenou sklerózu. „To jako že si nic nepamatuje?“ Ne, pamatuje si dobře, ale odumírají jí nervy. „Jako v hlavě?“ Všude. „Nervy má člověk v celym těle?“

Léčba neexistuje. Zatím

Tohle je smutnej příběh. Ale nemusí být. Ne vždycky. Prožila jsem krásný dětství. Tehdy totiž máma ještě mohla skoro všechno. Jezdit se mnou na kolečkových bruslích, hodiny se se mnou procházet a lítat na dovolenou k moři. Postupem času a s přibývajícími roky ale všechno tohle odpadlo. Proč? Protože tahle nemoc postihuje centrální nervovou soustavu. To znamená, že nemoc napadá nervy po celém těle, přesněji vlastní tělo napadá nervy. Tím dochází například k necitlivosti v rukou či nohách, k ochabování svalů, v horších případech až k ochrnutí. Někdy poškozuje zrak. Nemoc se šíří dál a dál. Prášky a jiná léčba ji jenom zpomalují. Neničí.

Mohla bych vám tu psát články na pokračování o tom, jaký to je žít s RS, ale stejně si to nedokážete představit, pokud ji nemáte vy sami nebo někdo ve vašem blízkém okolí. Ani já sama nevím, jaký to doopravdy je. Netuším, jak se člověk s eReSkou cítí. Vím jen to, co mám možnost už léta pozorovat. RS má u každýho člověka úplně jiný průběh a úplně jinak se léčí. Mimochodem, eReSku měla i moje teta. Ta už ale umřela. Před pár lety.

Kdybych se nenarodila, byla bys zdravá

O téhle nemoci jsem taky napsala svou úplně první povídku. Když jsem chodila do kurzu tvůrčího psaní, jako první úkol nám dali napsat právě tenhle literární útvar a já si říkala: Pane bože, nesnáším povídky. O čem mám psát? Celý dny jsem přemýšlela nad tím, jakej příběh vymyslet. O čem. Na sci-fi nejsem, horory mě baví sledovat, ale ne je psát. Něco romantickýho? Fuj. Tak mě napadlo něco ze života. Napsat o něčem, co dobře znám. Vznikla z toho povídka Kdybych se nenarodila, byla bys zdravá. Dodneška ji mám ze všech svých povídek nejradši. Neodráží skutečnost, ale je v ní ze mě vážně hodně. Mnohem víc, než ve všech mých ostatních povídkách dohromady. Jsem to já. A moje máma.

Knížka, která pomáhá

Když jsem pak dávala dohromady povídky do knížky, bylo jasný, že tam bude i tahle. A když konečně knížka vyšla, přemýšlela jsem, jestli bych skrz ní nemohla někomu pomoct. Pak mě to trklo. Hledala jsem na internetu nadace, jejichž hlavním cílem je pomoct lidem s eReSkou. Narazila jsem na Nadační fond Impuls. Hned jsem ho oslovila. Mojí vinou ovšem trval celý proces dojednávání dárcovství trochu dýl, než bývá zvykem. Ale nakonec to dopadlo. Jsem šťastná. Doufám, že budu nadaci přispívat čím dál většími částkami.

Chcete o nemoci vědět víc?

Možná patříte mezi ty, co o roztroušené skleróze nikdy neslyšeli nebo jenom sporadicky. Takže pokud vás to zajímá, navštivte oficiální stránky Nadačního fondu IMPULS a přečtěte si vše, co potřebujete vědět.

Já už bych vám ráda sdělila jenom jedno.

Kupte si povídkovou knihu MYSLI NA NESMYSLY. Z každýho prodanýho výtisku jde 10 Kč právě Nadačnímu fondu Impuls. Podejte pomocnou ruku těm, co vaši pomoct potřebují, a kteří ji ocení. Myslím, že na pacienty s roztroušenou sklerózou se často zapomíná. A to mě mrzí.

Knihu si můžete objednat ZDE.

A co v knize najdete? Přečtěte si některou z mých povídek a udělejte si obrázek sami.

Díky všem!

Foto: Petr Kučera

09Říj
FejetonZe života (ne)novinářky

To není fér!

Pár článků o dětech už jsem na blog napsala. Dobrovolně přiznávám, tohle téma mě stále neopustilo. Ne proto, že po nich tolik toužím. Neprahnu po nich vůbec (zatím) ani je nezatracuju,...

02Zář
Ze života (ne)novinářky

Óda na radost

Na světě existují dva typy lidí. Ti, kteří vám dodávají energii, a pak ti, kteří vám ji berou. Ve skutečnosti jde o to, že jsou lidi, kteří vám rozumí a líbí se jim, co děláte. A pak...

05Srp
Ze života (ne)novinářky

Dvacet tři je akorát

S Petrem nás od sebe dělí dvacet tři let. Nechává vás to klidnými? Super! Přijde vám to divný? To mě mrzí. Vlastně nemrzí. Jen bych vám ráda ukázala svůj pohled na svět. `Normální`...

01Čvc
Ze života (ne)novinářky

Jak jsem vydala svoji první knížku

Řeknu vám, vydat knížku je super! Připadáte si, jako by vám svět ležel u nohou. Lidi vám píšou, jak jste skvělí, dostáváte jednu nabídku na rozhovor za druhou a už ani nemusíte sedět...

13Čvn
Ze života (ne)novinářky

Cyklisto, v Praze nemáš co dělat!

Jezdíte autem a cyklisty nesnášíte? V tom případě dál nečtěte. Ušetříte se tím zbytečnýho rozčilování. Pokud ale na kolo občas sednete, mohli byste se mnou aspoň trochu soucítit. A...

07Čvn
Ze života (ne)novinářky

Jsem to ale kuchařka!

Vaříte? Já ne. Zato jsem velká sběratelka kuchařek. Neznám lepší pocit, než listovat kuchařkou s krásnými fotkami a snít nad tím, co všechno bych mohla uvařit, kdyby se mi chtělo. Ale...

28Kvě
Ze života (ne)novinářky

Můj každodenní boj. Se sebou samou

Život je o překonávání překážek. Slýchám to dnes a denně. Touhle větou začíná většina motivačních řečí, knih, článků… Když tuhle větu slyším nebo vidím napsanou,...

23Led
Ze života (ne)novinářky

Jeden den v posteli

Mít rýmu, kašel a ještě k tomu horečku není vůbec nic příjemnýho. To snad potvrdí každej z nás. Nicméně pravdou je, že jednu výhodu to bezesporu má. Ovšem jen v případě, že si...

23Lis
Ze života (ne)novinářky

Říkejte mi `slečna Depka`

Je to tak. Bohužel. A ne, teď zrovna depku nemám. Za poslední půlrok jsem ale měla dvě velký (vždycky trvaly tři dny). Těch, co trvaly jeden den nebo večer, bylo ale víc. V těch chvílích...

14Lis
Ze života (ne)novinářky

Jsem novinářka. A nestydím se za to

Když pracujete v médiích, má to tři obrovský nevýhody. Za prvé, všichni vás už po zjištění této informace odsoudí. Jste to přeci vy osobně, co píšete ty nesmyslný články o...

25Říj
Ze života (ne)novinářky

Nevěra: Jak jsem zjistila, proč to děláme

Když jsem se s klukem rozcházela poprvé v životě, bylo to v deváté třídě základky. Vlastně on se rozešel se mnou, protože jsem s ním nechtěla chodit nikam ven. Styděla...

18Říj
Ze života (ne)novinářky

Děti nemám! No a co?

Tak jsem včera zjistila, že už bych měla být vdaná, nebo aspoň zasnoubená, a minimálně čekat první dítě. Ne, není mi přes třicet. Ještě mi vlastně není ani dvacet devět, ale jak jsem...

03Říj
Ze života (ne)novinářky

7 pravd o životě, ke kterým dojdete, ještě než vám bude 30

Tolik kamarádů, kolik jste měli na základce a střední škole už nikdy mít nebudete. Zbylo vám jich pár. Ti ostatní zamrzli v telecích letech nebo se nedokážou bavit o ničem jiným než...

04Zář
Ze života (ne)novinářky

Můj sen o ideální váze 2: Kvůli bolesti přestávám běhat

Když jsem před pár týdny psala článek Můj sen o ideální váze, byla to chvíle, kdy jsem se rozhodla, že už nebudu držet žádný diety, ale že prostě změním životní styl. Budu víc...

business_coffee