Category: Ze života (ne)novinářky

Ze života (ne)novinářky

Jeden den v posteli

Mít rýmu, kašel a ještě k tomu horečku není vůbec nic příjemnýho. To snad potvrdí každej z nás. Nicméně pravdou je, že jednu výhodu to bezesporu má. Ovšem jen v případě, že si můžete dovolit vzít si v práci volno. Patříte mezi ty šťastlivce i vy? Pak čtěte dál. Jestli ne, čtěte taky. Zjistíte, o co vás zaměstnavatel ochuzuje (kromě práva být nemocný a aspoň jeden den odpočívat).

Ráno nám je obvykle líp než večer. Tak to prostě je. A než ten večer nastane, můžeme zažít docela príma den. I když je nám sebehůř. Já to tak aspoň mám vždycky. Tady máte deset důvodů proč.

1. Sice nemůžu dýchat a chrchlám jak tuberák, ale zato mám ráno čas si udělat ke snídani vaječnou omeletu. Nikam totiž nepospíchám, takže se mi ji dokonce podaří nespálit.

2. Jakmile je vaječná omeleta hotová, je mi zase hůř. Nějak mě to vaření zmohlo, takže je čas si zase vlézt do postele, samozřejmě se snídaní, a pustit si film. Film je fajn, protože je mi tak mizerně, že u něj neusnu a dokoukám ho až do konce.

3. Po filmu, říkám si, bych měla začít něco dělat. Jako do práce, že jo. Ať nevypadám, že se flákám. Házím do sebe paralen a otevřu si počítač. Jenže se mi z horečky tak točí hlava, že nepřečtu ani `ň`, takže ho zase zaklapnu a koukám na televizi. Na různý blbosti, na který by mě normálně nenapadlo koukat.

4. Když paralen začne působit, můžu už i číst. Takže sáhnu po počítači. Ne kecám, po knížce. Čtu si. Dokud se mi zase nepřitíží. Nakonec u ní usínám.

5. Probudím se a hoří mi hlava. Odpoledne. Takže zase začínám mít teplotu. Třicet sedm a půl. Čas na další paralen a zmrzlinu. Jo, zmrzlina je fajn. Normálně se sladkýmu vyhýbám, ale dneska můžu, že jo. Nemám na ni vůbec chuť. Všechno chutná jak nasáklá houba na mytí nádobí, ale když už si ji můžu dát, tak bych byla blbá, kdybych si ji nedala. Pustím se do Magnumu. Bílá čokoláda. Sním tři lžičky. Pak vyzkouším Carte D’Or s příchutí profiterolek. Taky nic moc. Ale co, mám dobrej pocit, že jsem si dala zmrzlinu a ještě jsem si jí zchladila tváře.

6. Teď už bych ale vážně měla začít něco dělat. Je odpoledne a večer mi bude hůř. Zase otevřu počítač. Ale zaseknu se na cestovatelskym blogu. Pak projedu idnes, novinky, čétédvacetčtyřku a nakonec si otevřu Word, že fakt už začnu psát. Ale pak mi dojde, že jsem přece nemocná. Neměla bych nic dělat. Ten jeden den se to nezblázní.

7. Zase koukám na televizi a čekám, až přijde domů Petr. Přinese mi totiž večeři. Dneska nemusím vařit ani nakupovat, takže si poručím salát a polívku z UGA a těším se, že dostanu večeři až do postele.

8. Usínám. Vzbudí mě Petr. Už mi je zase hůř. Vezmu si další paralen a sním večeři. V posteli. Dobrá. Asi se mi vrací chuť. Usnu.

9. Probouzím se v půl osmý. Po těch třech paralenech je mi líp. Bodejť by ne. Petr se ptá, jestli něco nepotřebuju. Že by kafčo? Tak jedno cappuccino, prosím (kafe jinak vždycky dělám já). Koupil jsem i zákusky, říká. Z IF Café. Pane jo! Tak to si dám. Je mi fajn.

10. Totálně proflákanej den. V půl devátý chci fakt už začít něco dělat, ale je mi zase hůř. Koukám na telku a trochu si čtu. Z toho nicnedělání mě dokonce napadne téma dalšího příspěvku na blog. A to jsem si skoro myslela, že mám nějakou tvůrčí krizi. Uf.

Jo, počkat. Ještě jednu výhodu ta chřipka nebo co to je, má. Můžu jít spát, kdy chci, protože ráno v půl osmý nemusím na rotoped ani na jógu, když jsem nemocná, že jo. Takže si klidně můžu trochu přispat.

Berte život pozitivně :-). Je to fajn.

23Lis
Ze života (ne)novinářky

Říkejte mi `slečna Depka`

Je to tak. Bohužel. A ne, teď zrovna depku nemám. Za poslední půlrok jsem ale měla dvě velký (vždycky trvaly tři dny). Těch, co trvaly jeden den nebo večer, bylo ale víc. V těch chvílích...

14Lis
Ze života (ne)novinářky

Jsem novinářka. A nestydím se za to

Když pracujete v médiích, má to tři obrovský nevýhody. Za prvé, všichni vás už po zjištění této informace odsoudí. Jste to přeci vy osobně, co píšete ty nesmyslný články o...

18Říj
Ze života (ne)novinářky

Děti nemám! No a co?

Tak jsem včera zjistila, že už bych měla být vdaná, nebo aspoň zasnoubená, a minimálně čekat první dítě. Ne, není mi přes třicet. Ještě mi vlastně není ani dvacet devět, ale jak jsem...

03Říj
Ze života (ne)novinářky

7 pravd o životě, ke kterým dojdete, ještě než vám bude 30

Tolik kamarádů, kolik jste měli na základce a střední škole už nikdy mít nebudete. Zbylo vám jich pár. Ti ostatní zamrzli v telecích letech nebo se nedokážou bavit o ničem jiným než...

04Zář
Co mě napadneZe života (ne)novinářky

Můj sen o ideální váze 2: Kvůli bolesti přestávám běhat

Když jsem před pár týdny psala článek Můj sen o ideální váze, byla to chvíle, kdy jsem se rozhodla, že už nebudu držet žádný diety, ale že prostě změním životní styl. Budu víc...

15Čvn
Co mě napadneZe života (ne)novinářky

Můj sen o ideální váze

Kdykoliv se rozhodnu žít zdravě a nejíst blbosti, vydrží mi to jen pár dní a pak si zase ten kus čokolády, hamburger nebo kolu dám. Popřípadě všechno najednou. Máte taky ten problém?...

27Kvě
Co mě napadneZe života (ne)novinářky

Když mě práce ubíjela, řekla jsem: „Dost!“

V poslední době jsem měla všeho plný zuby. Chodila jsem spát unavená, vstávala ještě unavenější. Neměla jsem chuť jít běhat ani chodit na jógu ani si třeba číst. Každej den...

23Kvě
Co mě napadneZe života (ne)novinářky

9 mých TOP restaurací

Seš z Prahy? Nebo do Prahy často jezdíš? A co Středočeskej kraj? Máš ho zmapovanej? Já docela jo a proto jsem se odhodlala ke kroku, na kterej se chystám už poměrně dlouho – sepsat...

09Kvě
To se vážně staloZe života (ne)novinářky

Proč jsem se rozhodla studovat grafologii?

Už jsou to dva roky a pár měsíců, kdy jsem se v jednom článku na internetu dozvěděla, k čemu všemu mi může taková grafologie být. Na základě toho jsem se rozhodla, že zkusím...

23Led
FejetonTo se vážně staloZe života (ne)novinářky

Práce mezi bulvárními slepicemi

Vydržela jsem to rok. Přesně rok. Na den, možná i na minutu. Ale víc energie už jsem bulváru prostě obětovat nechtěla. Psát o lidech a jejich soukromí, navíc příběhy, na kterých není...

13Říj
FejetonTo se vážně staloZe života (ne)novinářky

Běhám. Pro čokoládovej dort

Sice běhám ráda, ale nejde mi to. Funim, dusim se, klepou se mi nohy a ne a ne uběhnout víc než čtyři a půl kiláku za devětatřicet minut. Je to bída, ale člověk by se sebou měl něco...

24Srp
To se vážně staloZe života (ne)novinářky

Kdo neprokrastinuje, nežije

Prokrastinace. Tohle slovo se mě osobně nikdy netýkalo. Až do tý doby, než jsem poznala, co ve skutečnosti znamená. Nicnedělání anebo zkrátka dělání něčeho, co dělat nemusíte, na úkor...

business_coffee