Category: Ze života (ne)novinářky

Ze života (ne)novinářky

Óda na radost

Na světě existují dva typy lidí. Ti, kteří vám dodávají energii, a pak ti, kteří vám ji berou. Ve skutečnosti jde o to, že jsou lidi, kteří vám rozumí a líbí se jim, co děláte. A pak jsou lidi, které štvete už jenom tím, že ráno vstanete a na Facebooku se u vašeho jména objeví zelenej puntík (rozuměj, seš aktivní).

Do internetových diskuzí se nezapojuju. Ani na zpravodajských serverech ani na sociálních sítích. Nebaví mě to. Připadá mi to jako ztráta času. Proč? Protože právě tady se vyskytuje nejvíc těch, co z vás dokážou vysát energii a chuť do práce. Bohužel jsem si svůj koníček už vybrala a ten se sociálním sítím ani diskuzím nevyhne.

Po vydání knížky jsem své dělení lidí do dvou skupin trochu poupravila. Jsou lidi, díky kterým ještě pořád píšu. A pak jsou lidi, kvůli kterým mám chuť se vším seknout.

Vážně. Kolikrát píšu povídku nebo článek a v půlce si říkám, proč to vlastně dělám. Pro koho? Pro sebe? Tak trochu. Pro vás? Samozřejmě! Tohle ovšem nemá být můj obvyklý `stěžovací` článek. Tohle má být taková Óda na radost a hlavně na život. Óda na všechno, co rádi děláme, ale někomu to zkrátka vadí. A rozhodně tady není řeč jenom o psaní.

Jde o náš každodenní život, v němž se, věřte nebo ne, s těmito dvěma typy lidí setkáváme na každém rohu. Následuje pár příkladů ze života, toho mého samozřejmě:

Ráno v půl osmé jdu na jógu. Dojdu k hlavní silnici a čekám na zelenou. Hned jak padne, vykročím do silnice. Zleva ovšem slyším křik: „Co děláš, ty krávo?!“ Řidič jede příliš rychle a já vykročím tisícinu setiny poté, co padne zelená. Takže taky moc rychle. Jo, mohla jsem být pomalejší, ale co, už se stalo. Navíc jsem pořád v polospánku, tudíž nejsem schopná se soustředit na nic jinýho než na semafor a na místo, kam mám dojít. Nicméně řidič mi vynadá do krav. Za to, co dělám. Ale co dělám? Jdu na jógu, protože na ni chci chodit a protože mě baví. Leč s prvním člověkem, kterému evidentně vadí, že dělám to, co dělám, se setkávám už v brzkých ranních hodinách. Ovšem pozor – na jógu kvůli němu chodit nepřestanu!

Další bod zlomu nastává, když se vracím z jógy domů a jdu si do trafiky pro oblíbenej časopis. „Co čumíš?“ ptá se mě bezdomovec opřenej o výlohu. Abych vám řekla pravdu, dívám se kolem sebe často a ráda. To přeci novináři a spisovatelé dělají, ne? Nicméně pánovi má tato velmi oblíbená činnost zřejmě trochu vadí. Vypichovat oči si ale nebudu.

„Ty nevíš, v kolik se chodí do práce? Už je skoro jedenáct!“ hlásí mi kolegyně po mém příchodu do práce. Vím přesně, kolik je hodin. Ale protože mám od osmi do devíti jógu. Od půl desátý do desíti balím knížky a pak se jdu teprve nasnídat a vysprchovat, zkrátka nestíhám. A jsem za to strašně ráda! Strašně ráda pro vás balím knížky a taky strašně ráda snídám, protože když se nenasnídám, je se mnou zle. A hlavně je to zlé pro mé okolí. Stokrát mi může někdo vyčítat, že nechodím do práce včas, ale bohužel jinak to nejde. Já strašně ráda chodím pozdě! Do práce.

Problém mám i ve chvíli, kdy doma začnu vařit. Nestává se to často, ale jednou dvakrát do měsíce, proč si neukuchtit něco podle sebe, že jo. Nejlíp zdravýho. Problém je, že Petr na zdravý věci zas až tak není. A já se rozhodla vyrobit zdravej raw kokosovej dort. Bez cukru, bez mouky, jak to u raw zákusků bývá. Problém. „Nepřipadá ti, že to není sladký? Tys tam nedala cukr? A ta čokoláda je nějaká hořká.“ Jo, mohla bych začít nadávat a říkat mu, že ten dort jsem dělala přes hodinu a půl. Ale proč. Klidně si ho sním sama. Nemám s tím nejmenší problém. Mně chutná. A hodně. A ne, nezačnu kvůli tomu péct nezdravý dorty. Na ty si radši zajdu do cukrárny (občas).

No a pak večer, před spaním, si jdu přečíst nějaký ty komentáře na sociální sítě. Jen tak, ne z nudy, ale spíš ze zvyku. Proč se na konci každýho dne aspoň trochu nenaštvat? „To je ale sra*ka,“ dočtu se u jedné své povídky sdílené v nejmenované facebookové skupině. Na můj dotaz, co je na ní špatně, během pěti vteřin dostanu odpověď. „Všechno. Sra*ka.“ Tak jo. Možná má pravdu. A třeba taky ne. Nicméně od psaní mě to stejně neodradí. Maximálně si v nějakém článku zase jako obvykle postěžuju.

Tenhle text ale neměl být o stížnostech, i když, jak si ho tak zpětně čtu, asi trochu je. Možná trochu víc. Tak já nevím. Fakt si zase stěžuju? Asi mám úchylku. Jenom jsem vám všem, kterým moje texty nevadí, ba naopak, chtěla říct, že ať děláte, co děláte, je to jenom vaše věc. Hlavně, když jste u toho šťastní.

Já jsem šťastná, že chodím pravidelně na jógu, i když mě občas někdo málem přejede. Jsem ráda, že můžu přijít pozdě do práce kvůli tomu, že balím knížky (a ne, nehodlám kvůli tomu vstávat dřív). Miluju vaření a pečení zdravých věcí, i když je nikdo jinej nejí. A strašně mě baví psát povídky a články, který si aspoň někdo občas přečte. A i když je to podle některých odpad a napíše mi to, je to aspoň nějaká reakce. A lepší nějaká reakce než žádná. Všechno je třeba brát z té lepší stránky.

Abych to shrnula. Tohle je Óda na můj život. Óda na to, co dělám a na co jsem pyšná. Protože, ač se to z tohohle článku možná nezdá, stále v mém životě převažuje ta první skupina lidí. Ta, které se líbí, co dělám a jak to dělám, a i když mě občas taky sem tam někdo zkritizuje (že jo, Petře J), posouvá mě to zase o kousek dál.

Foto: Petr Kučera

 

05Srp
Ze života (ne)novinářky

Dvacet tři je akorát

S Petrem nás od sebe dělí dvacet tři let. Nechává vás to klidnými? Super! Přijde vám to divný? To mě mrzí. Vlastně nemrzí. Jen bych vám ráda ukázala svůj pohled na svět. `Normální`...

01Čvc
Ze života (ne)novinářky

Jak jsem vydala svoji první knížku

Řeknu vám, vydat knížku je super! Připadáte si, jako by vám svět ležel u nohou. Lidi vám píšou, jak jste skvělí, dostáváte jednu nabídku na rozhovor za druhou a už ani nemusíte sedět...

13Čvn
Ze života (ne)novinářky

Cyklisto, v Praze nemáš co dělat!

Jezdíte autem a cyklisty nesnášíte? V tom případě dál nečtěte. Ušetříte se tím zbytečnýho rozčilování. Pokud ale na kolo občas sednete, mohli byste se mnou aspoň trochu soucítit. A...

07Čvn
Ze života (ne)novinářky

Jsem to ale kuchařka!

Vaříte? Já ne. Zato jsem velká sběratelka kuchařek. Neznám lepší pocit, než listovat kuchařkou s krásnými fotkami a snít nad tím, co všechno bych mohla uvařit, kdyby se mi chtělo. Ale...

28Kvě
Ze života (ne)novinářky

Můj každodenní boj. Se sebou samou

Život je o překonávání překážek. Slýchám to dnes a denně. Touhle větou začíná většina motivačních řečí, knih, článků… Když tuhle větu slyším nebo vidím napsanou,...

23Led
Ze života (ne)novinářky

Jeden den v posteli

Mít rýmu, kašel a ještě k tomu horečku není vůbec nic příjemnýho. To snad potvrdí každej z nás. Nicméně pravdou je, že jednu výhodu to bezesporu má. Ovšem jen v případě, že si...

23Lis
Ze života (ne)novinářky

Říkejte mi `slečna Depka`

Je to tak. Bohužel. A ne, teď zrovna depku nemám. Za poslední půlrok jsem ale měla dvě velký (vždycky trvaly tři dny). Těch, co trvaly jeden den nebo večer, bylo ale víc. V těch chvílích...

14Lis
Ze života (ne)novinářky

Jsem novinářka. A nestydím se za to

Když pracujete v médiích, má to tři obrovský nevýhody. Za prvé, všichni vás už po zjištění této informace odsoudí. Jste to přeci vy osobně, co píšete ty nesmyslný články o...

25Říj
Ze života (ne)novinářky

Nevěra: Jak jsem zjistila, proč to děláme

Když jsem se s klukem rozcházela poprvé v životě, bylo to v deváté třídě základky. Vlastně on se rozešel se mnou, protože jsem s ním nechtěla chodit nikam ven. Styděla...

18Říj
Ze života (ne)novinářky

Děti nemám! No a co?

Tak jsem včera zjistila, že už bych měla být vdaná, nebo aspoň zasnoubená, a minimálně čekat první dítě. Ne, není mi přes třicet. Ještě mi vlastně není ani dvacet devět, ale jak jsem...

03Říj
Ze života (ne)novinářky

7 pravd o životě, ke kterým dojdete, ještě než vám bude 30

Tolik kamarádů, kolik jste měli na základce a střední škole už nikdy mít nebudete. Zbylo vám jich pár. Ti ostatní zamrzli v telecích letech nebo se nedokážou bavit o ničem jiným než...

04Zář
Ze života (ne)novinářky

Můj sen o ideální váze 2: Kvůli bolesti přestávám běhat

Když jsem před pár týdny psala článek Můj sen o ideální váze, byla to chvíle, kdy jsem se rozhodla, že už nebudu držet žádný diety, ale že prostě změním životní styl. Budu víc...

11Srp
Ze života (ne)novinářky

Hejtování: Trapná zábava pro ty, co sami nic nedokázali

Když jsem si zakládala blog, dělala jsem to hlavně s pocitem, že to, co píšu, se musí líbit především mně osobně. Pak jsem si ale řekla, že by bylo fajn, kdybych jeho...

01Srp
Ze života (ne)novinářky

Vše, čím jsem kdy chtěla být, spláchla (bulvární) novinařina

Nejdřív jsem se chtěla stát kosmonautkou. Pak učitelkou, ještě později právničkou. Když jsem šla ale studovat bakalářský obor Mezinárodní vztahy, zjistila jsem, že se chci stát...

business_coffee