Category: Ze života (ne)novinářky

FejetonZe života (ne)novinářky

To není fér!

Pár článků o dětech už jsem na blog napsala. Dobrovolně přiznávám, tohle téma mě stále neopustilo. Ne proto, že po nich tolik toužím. Neprahnu po nich vůbec (zatím) ani je nezatracuju, jak si jistě myslíte, ale co považuju za do nebe volající, je fakt, že nastávající maminky a čerstvé prvorodičky mají taková privilegia! To není fér!

Jestli máte těsně před porodem nebo pár dnů po porodu, pogratulujte si. Nedávno se v mém okolí zase tři z mých známých staly prvorodičkami. Slušně jsem jim poblahopřála a zase se stáhla do ústranní. Mám totiž pocit, že si s nimi nemám co říct. Respektive se v jejich blízkosti cítím dost nepatřičně. A ukřivděně.

Když jste těhotná, váš milý (v obvyklém případě) se o vás stará, jako nikdy předtím. Nepotřebuješ si sednou? Není ti zima? Nemáš na něco chuť? Není ti špatně? Kdy se vás na tohle chlap zeptá v případě, že nejste těhotná? Ale když jste, dokonce vám možná uvaří i upeče, když si o to řeknete (samozřejmě nenápadně, například zvolací větou: „Jé, jak já bych si dala štrůdl!“). Když prohlásím já, že mám chuť na koláč, dostanu odpověď: „Tak si ho dojdi koupit.“ Pochopitelně. Ne, nenavrhne, aby ho upekla, protože dobře ví, že já peču jednou, maximálně dvakrát do roka a to na Vánoce. Ale zpátky k věci. Když si postěžuju, že mě bolí záda, dozvím se, že to mám blbý. Těhotný tohle ale žádnej chlap neřekne, spíš se lekne, jestli náhodou není něco špatně, nebo jestli už náhodou nebude dotyčná rodit. Otázku: „Není ti špatně?“ běžně položí chlap jenom v případě, že vás cestou do ložnice, míjící dvě prázdný láhve od vína postavený na kuchyňský lince, vidí v půl jedný ráno klečet nad záchodovou mísou. Sice je v tu chvíli otázka zcela nemístná, ale vysvětlete mu to, když nejste schopná říct ani jednoslabičný slovo.

A co teprve po porodu! To se k vám sjedou všichni příbuzní z široka daleka a zahrnou vás nejrůznějšími dárky. Kytky, čokolády, dudlíky, dupačky,… Od svého miláčka dostanete nejspíš nějaký šperk. Řetízek, náramek nebo prstýnek, kterej by vám měl ten neskutečně traumatickej okamžik připomínat celej život. Ale aby vám dal kytku, řetízek jen tak, třeba když zrovna nejste těhotná, to ne. Není důvod, že jo. Obvykle se ani nenajde důvod k tomu, aby se k vám sjeli příbuzní ze všech koutů republiky. To vy jezdíte za nimi. Ale když ležíte v porodnici, jste něco víc. Zasloužíte si všechny dárky světa. Nestačí, že ten největší dárek jste právě porodila, vy potřebujete mnohem víc. Pozornost všech. A my, netěhotný, stojíme opodál a přemýšlíme, co je špatně. Přitom to víme. Nejsme v očekávání. A když náhodou odmítneme jít do porodnice pogratulovat osobně s tím, že se nám dělá špatně jenom při pouhém pomyšlení, že za těmi dveřmi, který právě míjíme, lezou ty zázraky ven, rázem se zařadíme mezi vyvrhely. Počkejte, nerozčilujete se. Nepaušalizuju. Mluvím o sobě. Mně je vážně z porodnic špatně. Nemůžu vidět porod ani v televizi, natož abych vstoupila do budovy, kde se rodí. V tu chvíli je mi mdlo, zbělám a přestanu mluvit. Zkrátka mám z porodnic nevysvětlitelný trauma. Ne z nemocnic, jenom z porodnic.

Zkrátka chci tímhle článkem říct, že když mám střevní chřipku a nevím, co dřív, jestli to půjde spodem nebo horem, připadám si, jako bych právě rodila. Porod asi horší nebude, ne? Střevní chřipka (ta nejhorší část) trvá zhruba patnáct až dvacet hodin, porod přibližně taky tak (nemáte-li štěstí), a taky toho musím spoustu vytrpět, proč tedy druhej den nedostanu kytku? Že jsem to všechno úspěšně přežila, aniž bych pozvracela pohovku v obýváku nebo novej jídelní stůl? Tak a teď si nejspíš říkáte, že jsem divná. Srovnávat střevní chřipku s porodem? Ty seš, Michalo, vážně magor. Ale nemůžu si pomoc. To mám vážně otěhotnět a porodit, aby se mi dostalo patřičný pozornosti? Vážně? Fakt? Děláte si srandu? Ani mě nehne. Tu kytku si koupím radši sama. A co se týče upomínkových náramků, prstýnků a řetízků, obejdu se bez nich.

O co mi teda jde kromě toho, že si zase potřebuju postěžovat? Takže takhle: Chci vás, ženy bezdětné a bez tikajících biologických hodin trochu vydeptat (ano, budete se hezky rozčilovat se mnou), a vás nastávající maminky a nedávno rodící zase trochu uspokojit, protože patříte mezi vyvolené. Teda za předpokladu, že máte milujícího partnera/manžela, rodinu, nejlépe obojí, a všichni vás chtějí zahrnout péčí a láskou (a dárky).

Ne, vůbec nejsem materialisticky založená. Jenom ráda dostávám dárky (ale taky je ráda dávám, jestli vás to zajímá) a nebaví mě čekat na narozeniny a Vánoce. Ale otěhotnět kvůli tomu nehodlám. Za to mi zase těch následujících osmnáct let utrpení nestojí. Aktuálně.

Ukamenujte mě.

02Zář
Ze života (ne)novinářky

Óda na radost

Na světě existují dva typy lidí. Ti, kteří vám dodávají energii, a pak ti, kteří vám ji berou. Ve skutečnosti jde o to, že jsou lidi, kteří vám rozumí a líbí se jim, co děláte. A pak...

05Srp
Ze života (ne)novinářky

Dvacet tři je akorát

S Petrem nás od sebe dělí dvacet tři let. Nechává vás to klidnými? Super! Přijde vám to divný? To mě mrzí. Vlastně nemrzí. Jen bych vám ráda ukázala svůj pohled na svět. `Normální`...

01Čvc
Ze života (ne)novinářky

Jak jsem vydala svoji první knížku

Řeknu vám, vydat knížku je super! Připadáte si, jako by vám svět ležel u nohou. Lidi vám píšou, jak jste skvělí, dostáváte jednu nabídku na rozhovor za druhou a už ani nemusíte sedět...

13Čvn
Ze života (ne)novinářky

Cyklisto, v Praze nemáš co dělat!

Jezdíte autem a cyklisty nesnášíte? V tom případě dál nečtěte. Ušetříte se tím zbytečnýho rozčilování. Pokud ale na kolo občas sednete, mohli byste se mnou aspoň trochu soucítit. A...

07Čvn
Ze života (ne)novinářky

Jsem to ale kuchařka!

Vaříte? Já ne. Zato jsem velká sběratelka kuchařek. Neznám lepší pocit, než listovat kuchařkou s krásnými fotkami a snít nad tím, co všechno bych mohla uvařit, kdyby se mi chtělo. Ale...

28Kvě
Ze života (ne)novinářky

Můj každodenní boj. Se sebou samou

Život je o překonávání překážek. Slýchám to dnes a denně. Touhle větou začíná většina motivačních řečí, knih, článků… Když tuhle větu slyším nebo vidím napsanou,...

23Led
Ze života (ne)novinářky

Jeden den v posteli

Mít rýmu, kašel a ještě k tomu horečku není vůbec nic příjemnýho. To snad potvrdí každej z nás. Nicméně pravdou je, že jednu výhodu to bezesporu má. Ovšem jen v případě, že si...

23Lis
Ze života (ne)novinářky

Říkejte mi `slečna Depka`

Je to tak. Bohužel. A ne, teď zrovna depku nemám. Za poslední půlrok jsem ale měla dvě velký (vždycky trvaly tři dny). Těch, co trvaly jeden den nebo večer, bylo ale víc. V těch chvílích...

14Lis
Ze života (ne)novinářky

Jsem novinářka. A nestydím se za to

Když pracujete v médiích, má to tři obrovský nevýhody. Za prvé, všichni vás už po zjištění této informace odsoudí. Jste to přeci vy osobně, co píšete ty nesmyslný články o...

25Říj
Ze života (ne)novinářky

Nevěra: Jak jsem zjistila, proč to děláme

Když jsem se s klukem rozcházela poprvé v životě, bylo to v deváté třídě základky. Vlastně on se rozešel se mnou, protože jsem s ním nechtěla chodit nikam ven. Styděla...

18Říj
Ze života (ne)novinářky

Děti nemám! No a co?

Tak jsem včera zjistila, že už bych měla být vdaná, nebo aspoň zasnoubená, a minimálně čekat první dítě. Ne, není mi přes třicet. Ještě mi vlastně není ani dvacet devět, ale jak jsem...

03Říj
Ze života (ne)novinářky

7 pravd o životě, ke kterým dojdete, ještě než vám bude 30

Tolik kamarádů, kolik jste měli na základce a střední škole už nikdy mít nebudete. Zbylo vám jich pár. Ti ostatní zamrzli v telecích letech nebo se nedokážou bavit o ničem jiným než...

04Zář
Ze života (ne)novinářky

Můj sen o ideální váze 2: Kvůli bolesti přestávám běhat

Když jsem před pár týdny psala článek Můj sen o ideální váze, byla to chvíle, kdy jsem se rozhodla, že už nebudu držet žádný diety, ale že prostě změním životní styl. Budu víc...

11Srp
Ze života (ne)novinářky

Hejtování: Trapná zábava pro ty, co sami nic nedokázali

Když jsem si zakládala blog, dělala jsem to hlavně s pocitem, že to, co píšu, se musí líbit především mně osobně. Pak jsem si ale řekla, že by bylo fajn, kdybych jeho...

business_coffee