Můj sen o ideální váze 2: Kvůli bolesti přestávám běhat

Když jsem před pár týdny psala článek Můj sen o ideální váze, byla to chvíle, kdy jsem se rozhodla, že už nebudu držet žádný diety, ale že prostě změním životní styl. Budu víc sportovat, jíst zdravěji a pít víc vody než kafe, alkoholu a redbullů. To jsem ale nepočítala s tím, že se mi vrátí to, co začalo před třemi lety.

Kvůli bolesti jsem se nemohla ani postavit

Jednou ráno jsem se probudila a chtěla vstát z postele. Nemohla jsem. Nemohla jsem se postavit na nohy, tak nesnesitelnou bolest v kyčlích jsem ještě nikdy nezažila. Připadalo mi, jako když mi střídavě do pravé a do levé kyčle někdo vráží tupej nůž. Jak dny ubíhaly, bolest se přenesla i do zad. Skoro celý rok jsem chodila rychlostí zhruba deset metrů za minutu a běhání, který jsem měla vždycky tak ráda, se stalo minulostí. Byla jsem na chirurgii, neurologii a všude jsem slýchala jenom to, že se s tím nedá nic dělat. Že jde o počínající artrózu a že mi leda tak můžou předepsat rehabilitaci. Ta ale nepomohla. I když jsem potom doma poctivě cvičila sama. V noci jsem se často budila a musela se jít vždycky aspoň na deset minut protáhnout. Procvičit záda a zadní stranu stehen. Pak jsem zase usnula. Ale zas jenom na hodinu nebo dvě a šla se protáhnout znovu. Takhle každou noc, skoro rok.

A je to tu zas

Nakonec tak, jak to přišlo, tak to také odešlo a i když jsem pořád nemohla běhat, aspoň jsem začala jezdit na rotopedu a posilovat ve fitku. Minulý rok v září jsem se k běhání vrátila, ale jen jednou týdně. Před pár týdny jsem nasadila intenzivnější pohyb. Třikrát nebo čtyřikrát týdně běh, jednou týdně kolo nebo rotoped a do toho třikrát týdně jóga. Super, zase se můžu hejbat!

Jenže uplynuly dva měsíce a začalo mě bolet koleno a kyčle. Je to tu, říkala jsem si minulej tejden. Tohle je asi moje doživotní prokletí. Jakmile začnu intenzivněji cvičit, do pár týdnů se ozvou kyčle nebo kolena nebo nejlépe obojí. Proto jsem teď nucená zase si dát od běhání dva tři měsíce pauzu. Jógu, rotoped a kolo ale nevynechám. Hodně lidí mi radí, abych zkusila posilování, jenže k tomu potřebuju osobního trenéra. Bez něho zase budu dělat cviky špatně a budu tam, kde jsem byla. Ale kde na něj mám brát, když hodina s trenérem stojí pět set nebo šest set korun a já bych ho potřebovala aspoň dvakrát do týdne? Jsem novinářka a tak si sotva můžu dovolit osobního trenéra. Možná tak dvakrát za měsíc, ale to mi zas nepřipadá efektivní. Přemýšlela jsem, že bych vyzkoušela cvičení s Jillian Michaels. Ta kombinuje kardio s posilováním, ale prý je to dost náročný… (Zkoušel jste to někdo?)

Co teď? Všechno stavím na zdravějším stravování

Nicméně za ty dva měsíce sportování mi nějaké ty svaly přibyly a tuky ubyly, ale na váhu radši nechodím. Vždycky jsem ji nesnášela. Odhaduju a měřím vždycky jenom podle oblečení. Když teď ale zas tolik nesportuju, předpokládám, že nijak zvlášť velký úbytek na váze a příbytek svalů očekávat nemůžu. Proto se snažím aspoň zdravě jíst. A abych tu životosprávu vážně dodržovala, koupila jsem si od Michaely Jonas, zakladatelky Momenteeczech, fitness zápisník, kam si píšu, co jím, jak hodně piju a jak a kdy sportuju. Víc mě to motivuje něco dělat a nejíst prasárny, protože pak to musím zapsat do diáře a vidím to černý na bílym. A stydím se.

Jenže ti, co mě znají, ví, že s pevnou vůlí to mám dost na štíru a tak vydržím jíst zdravě třeba tři týdny a pak týden den co den vkládám do jídelníčku něco, co by tam být vůbec nemělo. Třeba kyblík z KFC, cheesecake, zmrzlinu Häagen Dazs atd. Ale co, kdo občas neujede, že jo? Nežiju proto, abych se musela pořád dokolečka hlídat a omezovat.

Začínám znovu

Tenhle týden chci ale najet zase na o něco přísnější režim, protože když jím nezdravě, cítím se mnohem unavenější. Celý minulý týden jsem usínala už hodinu po tom, co jsem se ráno probudila. A to je špatně. Po dovolený jsem dost polevila a hned jsou vidět následky.

Taky chci po čtrnáctidenní pauze zase cvičit jógu, dvakrát až třikrát týdně. Při hodinách cviky, který jsou na moje kolena nebo kyčle až moc, můžu vynechat. Rotoped taky zvládám, když si dám malou zátěž. Teď od září se kousek od domu, kde bydlím, zase po letní přestávce otvírá bazén, takže bych ráda jednou týdně chodila i tam. A toho osobního trenéra asi taky vyzkouším, ale nejspíš až v zimě. Anebo pokud se do listopadu nebude s mým tělem vůbec nic dít. Ale tomu nevěřím. Leda že bych zlenivěla, což není nepravděpodobný. Nicméně vám zas dám za zhruba dva tři měsíce vědět, jak pokračuju a co dělaj kyčle a kolena.

Máte podobný problémy jako já? Klidně pod článek do komentářů přihoďte vaše zkušenosti a tipy týkající se jídelníčku nebo cvičení.