Kdykoliv se rozhodnu žít zdravě a nejíst blbosti, vydrží mi to jen pár dní a pak si zase ten kus čokolády, hamburger nebo kolu dám. Popřípadě všechno najednou. Máte taky ten problém? Vítejte v klubu.
Já na zdravém životním stylu pracuju už zhruba tři roky, ale ne a ne si ho udržet. Minulý rok jsem trhla rekord. Vydržela jsem pět měsíců! Od ledna do konce května jsem jedla relativně zdravě, hodně jsem běhala a posilovala a snažila se omezit pití sladkých limonád a alkoholu na minimum. Jenže pak přišel zvrat v osobním životě a se všemi návyky, který jsem si tvrdě vydřela, byl amen.
Navíc trpím takovým menším nešvarem. Jednou za měsíc si vždycky stanovím den, kdy můžu jíst, co chci. A na ten den se vždycky strašně těším. Leč nevím, jestli je dobrá motivace jíst relativně zdravě jenom proto, abych jednou za měsíc mohla splácat, co chci. To by si asi výživoví poradci ťukali na čelo.
Jenže až do půlky letošního května nejenže jsem moc necvičila, ale ani jsem se nesnažila nijak omezovat v jídle, občas teda jo, ale spíš tak nějak sporadicky. Jakožto odpůrce osobní váhy jsem se sice nikdy moc nevážila, ale na oblečení poznám, že mě ten rok lenosti stál minimálně jednu, možná jednu a půl konfekční velikosti. Tak jsem se znovu sama na sebe pořádně naštvala.
Jakožto celoživotní dietářka už mám všech možných diet plný zuby. Kdysi se mi sice osvědčila bezlepková, ale nejíst lepek jsem nevydržela věčně. Navíc mi to nakonec přišlo i docela zbytečný. A do nízkosacharidových a nevím jakých diet se mi už moc pouštět nechce. Stejně po nich zhubnu jen na pár měsíců, v horším případě týdnů. Nejlepší je zkrátka postavit svůj sen o zhubnutí na zdravém životním stylu (to už jsem taky pochopila, i když mi to trvalo sedmadvacet let). Což v mém případě znamená:
- cvičit aspoň 4x týdně (rotoped, běhání, jóga)
- omezit sladkosti a sýry (bez sýrů žít nedokážu, ale pravdou je, že jich za den spořádám fakt docela velký množství)
- omezit alkohol (v mém případě to znamená nemíchat alkohol s kolou nebo redbullem a radši si dát víno)
- spát aspoň sedm hodin denně (víc prostě nedám, jsem zvyklá chodit si lehnout kolem půlnoci nebo jedné ranní)
To všechno patří do takzvaný první fáze. Tu už se snažím pátý týden dodržovat. O víkendu občas cvičení vynechám, nebo si dám něco lehce nezdravýho, ale zase cvičím 5x týdně a včera večer jsem dokonce přidala i pětadvacetiminutovku posilování. Jestli jsem něco zhubla podle váhy nevím, ale na oblečení bych skoro s jistotou řekla, že mi začíná být volnější. Až se vejdu do šatů, který jsem si kupovala minulý rok v květnu (doufám, že to bude tak na konci srpna), pak přejdu na druhou fázi, která vlastně bude spočívat jenom v tom, že si váhu udržím. Leč to se mi zatím snad nikdy dlouhodobě nepodařilo. Při posledním pokusu se váha na rok ustálila mezi 63 a 66 kily, ale to byl snad největší výkon, co se mi kdy podařil.
Jo jasný, měla bych si asi hlídat svůj celkový denní příjem kcal a taky výdej, ale na to nemám trpělivost. A navíc nechci nad každým jídlem přemýšlet, jestli není moc velký nebo zase moc malý. Nebo se stresovat, že zrovna dneska mi to s tím cvičením moc nevyšlo. Ke všemu všude stejně píšou, že člověk by si neměl dávat velký cíle, spíš víc malých, který postupně plní, až dojde k tomu velkýmu. Takže se toho budu držet.
Za tři čtyři týdny vás zase budu informovat o tom, jak mi to jde.
Napsat komentář