HONGKONG (Díl 3.): Co nejlevnějšího tu pořídíte, jídlo a Macao

To nejlevnější, co tu seženete, je „lítačka“

Pokud se chystáte po Hongkongu hodně cestovat, doporučuju tzv. Octopus Card. Slouží nejen jako „lítačka“, ale taky s ní můžete platit ve vybraných obchodech a restauracích, něco na způsob klasický platební karty. MHD je tu relativně levná, navíc platíte jen tu trasu, kterou skutečně jedete. Tudíž si pípnete kartičku u turniketů na vaší nástupní stanici, pojedete tři zastávky, pak přestoupíte a pojedete další stanici a pak si znovu pípnete na vaší výstupní stanici, opět u turniketů. A karta vám na základě údajů, kolik zastávek jste ujeli a kolikrát jste přestupovali, vypočítá konečnou cenu. My jeli asi devět stanic s jedním přestupem a platili jsme v přepočtu okolo dvaceti sedmi korun. A to je na tohle město vážně málo. Když totiž zjistíte, kolik tu co stojí, máte pocit, že letenka a ubytování je ve srovnání s tím, co tady utratíte, úplná sranda.

Bez zlatý karty do Hongkongu nelez

Jeden hongkongskej dolar je něco kolem 3,3 Kč a to nejlevnější, co tu seženete, jsou vážně jen MHD jízdenky a jídlo v bistrech. V nich jsme jedli nejčastěji, protože za maso s rýží a trochou zeleniny tu dáte něco okolo 100 Kč. Pak něco k pití, kola stojí okolo 45 Kč, voda přibližně 30 Kč. V normální (ne lepší) restauraci dáte za oběd pro tři lidi šest, klidně i sedm stovek, v bistru něco málo pod 500 Kč (za tři jídla a tři limonády). To když si třeba chcete s kamarádama nebo svou drahou polovičkou zajít do lepší restaurace – my si vybrali místní vyhlášenou thajskou restauraci Chachawan, podle TripAdvisoru je dokonce druhá nejvyhlášenější v celym městě – necháte v ní klidně pár tisíc. Za dvě jídla, dvakrát dvě deci červenýho vína a jednu limonádu jsme zaplatili necelý dva tisíce. Ale nutno dodat, že jsme si vážně pochutnali, asi jako nikdy. Navíc když jsme vzali v úvahu to, že jde o restauraci známou po celym městě, cena vlastně byla odpovídající. Co nás ale překvapilo úplně nejvíc, byly ceny za alkohol. Za mojito zaplatíte zhruba 250 Kč, stejně tak za cuba libre a to jde, prosím, o nejlevnější alkoholický koktejly z celýho nápojovýho lístku v místních barech. Zatímco všichni naši kamarádi a rodina si mysleli, že tu mají značkový oblečení skoro zadarmo, my už do Hongkongu jeli s tím, že to tak asi nebude. Přečetli jsme si pár recenzí a názor jsme si utvrdili hned v prvním obchoďáku. Všechno je tu mnohem dražší, od obyčejný kosmetiky, přes oblečení až po luxusní kabelky, třeba od Louise Vuittona. Takže nakupovat se tu rozhodně nevyplatí.

Jídlo, jídlo, jídlo!

Jídlo. To je pro mě vždycky téma č. 1. Kdybyste mě znali, věděli byste, že jakmile dostávám hlad, jsem vážně, vážně, vážně k nesnesení. Jsem protivná, nic se mi nelíbí, nic se mi nechce a jediný, na co dokážu myslet, je prostě jídlo. A na to čínský jsem se fakt těšila, protože bez něj nedokážu existovat ani doma. Byla jsem hrozně zvědavá, jestli jídlo tady a u nás chutná podobně jako v Číně. A kupodivu fakt jo. Vietnamský, čínský, thajský… všechno chutná stejně nebo hodně podobně jako v ČR. Problém je ale v mase. To upravujou asi trochu jinak než u nás a tak je hodně žvejkací a ještě občas mívá nespecifikovatelnou pachuť. Ale jde o zvyk. A popravdě – těžko říct, zda kuřecí bylo fakt kuřecí a vepřový vážně vepřový. Nicméně bister i lepších restaurací jsou tu mraky. Osobně mi ale nejvíc chutnalo ve vietnamský restauraci Pho 1 v ulici Possession, nedaleko rušný Hollywood Road. Mají tu nejenom skvělý „fóčko“, ale i bun bo nam bo a čerstvý kokosy.

Jestli někdo umí makat, pak jsou to jednoznačně Číňani

Lidi. Na ty jsem se těšila snad nejvíc, samozřejmě hned po jídle. Představovala jsem si, jací asi budou, jestli budou úplně jiní než my tady v Evropě anebo stejní či podobní. A to, jací Číňani jsou, poznáte hned na letišti. „Vidělas to? Koukej se mu na ruce, to není možný!“ Ukazuje Petr na jednoho chlápka u pasový kontroly. Říkám si, co na něm asi vidí, ale během dvou vteřin to vidím i já. Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik toho jste schopni stihnout za dvě vteřiny? To co Číňani rozhodně ne. Jsou totiž neuvěřitelně rychlí. Při pasovce, v supermarketu, restauraci, pořád jsou v pohybu a pořád něco dělají rukama. Když je porovnám třeba s Arabama nebo Řekama, je to něco jako nebe a peklo (ne dudy, to by dostatečně nevystihovalo tu přílišnou odlišnost). Všechno tu tak odsejpá, že to snad ani není možný. Každej pohyb mají do detailu propracovanej a nikdy neudělaj jedinej pohyb navíc. Takže nikde žádný zdržovačky!

Macao, město, jehož sláva se už dávno hvězd nedotýká

Ne, Hongkong není město, který bych někdy chtěla navštívit podruhý. Ale jsem ráda, že jsem ho zažila, cejtila na vlastní nos a kůži. A takovým místem není ani Macao, který leží hodinu cesty lodí od Hongkongu. Je to bývalá portugalská kolonie a město hazardu. Jenže z dřívějších luxusních a honosných kasín a hotelů je už cítit zatuchlost a omšelost. Luxus střídá bídu a kam se podíváte, tam jsou polorozbořený nebo nedostavěný domy. Na Macau je snad hezký jen to centrum, co připomíná portugalský městečko, ale přes mraky lidí si ho stejně nevychutnáte. A když si vyšlápnete až k Museum of Macau, který se nachází snad na nejvyšším bodě Macca, a rozhlídnete se kolem, zjistíte, že ač dohlídnete vážně, vážně daleko, všude vidíte to samý, poloruiny a skoro všechno v tak šedivý barvě, až vám toho města začne být líto. Ale lidi v něm se nespokojení být nezdají. Právě naopak. Jsou tu asi zvyklí na to všechno kolem. Ale já jako turista jsem byla ráda, že jsem odtud asi po devíti hodinách zdrhla.

A tak teda ještě pár slov na konec…

Když se ale zpětně na tenhle týdenní výlet do Číny „NEČÍNY“ (Hongkong a Macao jsou zvláštní správní oblasti Číny) vzpomenu, tak jsem strašně ráda, že jsem poznala něco úplně jinýho, než máme tady. Něco, na co nezapomenu do konce života. A i když to není město, kde bych chtěla žít nebo kam bych se chtěla vracet, rozhodně je to nejzajímavější a možná i nejfotogeničtější město, který jsem kdy navštívila. Uznejte sami.

Příště: Rady a tipy na cestu + jak jsme dopadli při zpáteční cestě v letadle a s kuframa