Když jsme loni odlétali z Bali, bylo nám jasný, že tu nejsme naposledy. Ale že se sem znovu vydáme za jedenáct měsíců, to jsme netušili ani náhodou. Sice jsme tu s Petrem strávili zase jenom pár nocí, ale tentokrát mě to nechalo v klidu. Teď už vím, že tohle je místo, kam se chci vracet zas a znovu.

Tentokrát jsme tušili, do čeho jdeme. Abyste mi rozuměli, věděli jsme, co chceme vidět, kde se chceme ubytovat a co chceme jíst. Přeci jen, když jste někde poprvý, toužíte poznat úplně všechno. Pak ale zjistíte, že ne všechno chcete zkusit podruhý. Takhle jsme to měli i my. Nechtěli jsme se znovu ubytovat v Semyniaku, kterej je spíš pro starší turisty, a pro ty, co si potrpí na drahý restaurace a taky že nechceme celou dobu zůstávat na jednom místě. Tak jsme se podle toho zařídili.

Echo Beach/Canggu

Emirates pořád vedou

Minulej rok jsme letěli se společností Emirates přes Dubaj. Letos jsme si vybrali Qatar Airways s mezipřistáním v Qataru. Upřímně. Služby v economy class v Qataru a Emirates se nedají vůbec srovnávat. Ačkoliv už ani `Emiráti` nejsou, co bývávaly, pořád patří mezi to nejlepší, co si na tak dalekou cestu můžeme zvolit. V Qatar Airways je méně prostoru, mnohem horší jídlo i laxnější personál. Při zpáteční cestě jsem například na pití čekala hodinu. Přiznávám, bylo to Baileys, ale to na věci nic nemění. Jednu výhodu ale `Qataři` mají. Zpravidla bývají o pár tisíc korun levnější než `Emiráti`.

Můj první článek a první dojmy najdete TADY. V tomhle článku se zaměřím spíš na to, jaká nová místa jsme objevili, na nový zkušenosti a tipy, kde jíst, nakupovat nebo kde se koupat.

Batu Bolong Beach/Canggu

Hipsteři a surfaři

Letos jsme se ubytovali v oblasti Canggu (čti Čangu) v guest housu Bona Kubu. Tohle místo je jako stvořený pro život, který můžete vidět na instagramu u nejrůznějších youtuberů, influencerů a blogerů. Najdete tu všechno, co potřebujete. A je jedno, jestli tu strávíte týden nebo rok. Tohle místo vás dokáže každej den překvapit něčím jiným. Zatímco v Seminyaku a Kutě najdete spíš starší turisty a ty, co mají rádi svůj klid a dražší restaurace, v Canggu to žije. Jsou tu jógovny, fitness centra, kluby, diskotéky, bary, hipsterský bistra, eco friendly obchody, designový obchůdky s oblečením a šperky, vyhlášený restaurace a co hlavně – je to surfařskej ráj. Nikdy mě neomrzí dívat se při západu slunce na to, jak se muži i ženy, děti i dospělí kloužou po vlnách nebo na tu svoji vlnu teprve čekají. Surfařů jsou tu stovky. Moře na koupání totiž moc není. Na plážích většinou visí černý vlajky a poskakující plavčík píská na všechny, kteří jsou moc daleko od břehu, nebo se pohybují příliš blízko surfařů. Já se sice považuju za relativně dobrýho plavce, ale dál než dvacet nebo třicet metrů od břehu jsem se nikdy neodvážila. Jsou tu hodně silný proudy a stačí dvě tři minuty nečinnosti (a především nepozornosti) a už jste o pěknej kus dál. Navíc je moře plný chaluh a plastů (bohužel), tudíž se vám pod nohama motají nejrůznější věci a vy nevíte, co to je, protože si pod nohy kvůli kalný vodě nevidíte. Zkrátka: Moře je sice teplý, ale jestli nesurfujete ani se to nechcete naučit, moc si ho neužijete. Jestli máte o surfařskej kurz zájem, stačí přijít na jakoukoliv pláž, například Batu Bolong nebo Echo Beach, který jsou Canggu nejblíž, a hned se vás rád někdo ujme.

Batu Bolong Beach

Nejlepší nasi campur

Echo Beach mám osobně mnohem raději. Nejenže je na pláži černej písek, ale taky je tu o něco méně lidí. Navíc hned u vstupu na pláž ( z ulice Jl. Pantai Batu Mejan) je bar/restaurace Cabe Cafe, ve který si můžete nejlepší nasi campur, který jsem kdy jedla. Jde o mix balijských/indonéských jídel za pár korun (tedy indonéských rupií). Najdete tu maso i tofu, salát gado-gado se spoustou arašídový omáčky, nasi goreng, což je smažená rýže s masem nebo vajíčkem, rybu, maso balený v zelných listech (aspoň myslím, že jsou to zelný listy) a satay. Všechno je naprosto skvěle dochucený a navíc se z jedný porce najíte hned dva. Mají tu i happy hours. Dva koktejly za cenu jednoho a na piva, myslím, mají taky nejrůznější akce.

Nasi Campur a mušle

Bez téhle fotky se z Bali nevracej

Loni jsme navštívili vodopády Tegenungan a rýžový terasy Tegalalang. Letos jsme chtěli vidět zase něco jinýho. Udělali jsme si proto třídenní výlet do středu ostrova a na sever. Majitel, co vlastní hotel, ve kterém jsme byli v Canggu ubytovaní, nám poradil, abychom se vydali do chrámu Pura Ulun Danu Bratan. Do chrámu, co nechybí na žádný pořádný fotce z Bali. Je totiž položenej na jezeře a tak vypadá, že pluje. Krásný záběry tu pořídíte v kteroukoliv denní hodinu, ale doporučuju chrám navštívit v ranních, nejpozději dopoledních hodinách, pak je tu strašně turistů. Protože se chrám nachází v severní části ostrova, skoro pořád tu prší. A taky je tu mnohem větší zima, tudíž lehkou mikinu nebo šusťákovku rozhodně snesete.

Pula Ulun Danu Bratan

Rýžový terasy na seznamu UNESCO

Cestou z chrámu nebo do chrámu se můžete stavit i na rýžových terasách, který jsou zapsaný na seznamu UNESCO. Jatiluwih jsou taky největší rýžový terasy na Bali. Ten den, kdy jsme je navštívili my, ale šíleně lilo a tak jsme se stavili jenom na pár desítek minut na vyhlídce a zase rychle jeli dál.

Pokud dostanete chuť na pravej indonéskej oběd, doporučuju restaurace v oblasti Tabanan – Baturiti, my navštívili podnik Uma Luang Sari. V této restauraci i v mnohých dalších se nejenom dobře najíte, ale ještě budete mít úžasný výhled na kopce a rýžový pole. Bývají sice o něco dražší než spoustu jiných restaurací na Bali, ale pořád levnější než u nás. Za ten výhled ale stojí si připlatit.

Rýžové terasy Jatiluwih

Nejkrásnější ubytování

Kromě Canggu jsme se na dvě noci ubytovali i v Ubudu, což je po oblasti Canggu snad druhý nejoblíbenější místo. Najdete tu všechno, Ubud je totiž největší kulturní centrum na Bali. Zase je tu spoustu jógových center, výstavních a kulturních center a taky hodně vyhlášených turistických míst. Například Královský palác nebo opičí les, o kterých píšu tady. My si na spaní vybrali vilu Harum Sari, která se nachází asi dva kilometry od centra Ubudu. Dvoupatrová vila s dvěma ložnicemi a koupelnami pro čtyři lidi bylo to nejlepší ubytování, který jsme kdy měli. Bazén jenom pro sebe, do kterýho se dalo skočit rovnou z obývacího pokoje, nádhernej výhled do lesa, který je hned za vilou a navíc k nám ráno chodil místní personál (správce vily a jeho pomocník) připravovat snídani, kterou jsme si předchozí den poručili. Takže třeba lívance nebo míchaná vajíčka s avokádem. Přiznejme si to na rovinu, vůbec se nám odtud nechtělo. Ubytování na jednu noc v podobné nebo stejné vile seženete okolo čtyř tisíc.

vila Harum Sari/Ubud

Z Canggu do Ubudu a zase zpátky

Připravte se ale, že v Ubudu je všude strašně prachu a ještě větší horko než na pobřeží. Vegetit se tu moc nedá. Pokud tedy nemáte jasně danej harmonogram, co v Ubudu a kolem něj podniknout, jeden den vám na prohlídku centra postačí. Z Canggu do Ubudu vám to taxíkem potrvá necelý dvě hodiny. Z Ubudu na sever ostrova, přesněji k paláci Pura Ulun Danu, to je také zhruba dvě hodiny. Jak už jsem psala v předchozím cestopise, na Bali se jezdí pomalu, zhruba čtyřicet kilometrů v hodině, když zrovna nestojíte v zácpě, což s autem stojíte skoro pořád. Když se poštěstí, tak šedesát. Ne víc, protože je všude provoz. Nejrychlejší je to na skútru, ale to už musíte být hodně ostřílení, abyste si na něj troufli. Viděla jsem pár lidí, co se na skútru teprve učili a dopadli většinou tak, že si půlku těla sedřeli hned první den. Na Bali totiž hodně prší, na jaře téměř denně a tak silnice pořádně kloužou. Navíc musíte dávat pozor na provoz ze všech stran a směrů. Tady žádná pravidla silničního provozu (v praxi) neplatí a značky jsou spíš jen doporučení. Řídíte se hlavně intuicí a rozumem. Ale uvědomte si, že se tu jezdí vlevo. I když se vám může stát i to, že občas sem tam někdo pojede vpravo. Doprava je tu vskutku nevyzpytatelná.

Pokud se ale rozhodnete na Bali řídit, ať už auto nebo skútr, nezapomeňte, že potřebujete mezinárodní řidičský průkaz. Po nás ho nikdy nikdo vidět nechtěl, ale jistota je jistota. Kdyby se vám pak něco stalo, mohl by z toho být pořádnej průšvih.

Pěšky se tu moc nechodí

Jestli se rozhodnete na Bali zakotvit na jednom místě a necestovat, pak si vyberte místo, kde budete mít v dosahu relativně všechno, co musíte na Bali vidět. Ubytovat se na jihu nebo na severu ostrova, když se na Bali zdržíte jenom týden, asi nemá moc smysl. Možná snad jenom v případě, že si potrpíte na luxusní hotely a válení se na pláži. Jinak toho ale na severu ani jihu za těch pár dní moc nestihnete. Naopak ubytovat se v Canggu znamená, že máte téměř všechno na dosah. Navíc je dostatečně velký na to, abyste každej den mohli jíst někde jinde a prozkoumávat nové a nové části této oblasti. Pěšky se tu ale moc nechodí. Za prvý to není bezpečný a za druhý vám bude trvat desetkrát déle někam se dostat. Na skútru jste všude do pár minut, ale na pěší chůzi jsou vzdálenosti mezi jednotlivými vyhlášenými místy (ať už mezi restauracemi, plážemi, bary nebo jinými turistickými místy) docela dlouhý. My bydleli poměrně blízko u moře, zhruba kilometr a něco cesty. Pěšky jsem šla dvacet až pětadvacet minut (rychlochůze není možná, protože na Bali nejsou chodníky, tudíž kličkujete mezi skútry, auty a obchůdky), na motorce urazíte tu samou trasu za tři minuty.

polévka cap cay

Jak se sžít s Bali co nejrychleji? Surf camp!

Až si budete vybírat ubytování, zapřemýšlejte nad tím, jestli chcete bydlet v hotelu, guest housu nebo vile. Všechno má svá pro a proti. Za mě je ale rozhodně nejlepší soukromá vila (pokud vás jede víc) nebo guest house. Ubytování v guest housu pořídíte zhruba za 500 Kč na noc za pokoj, někdy za míň, někdy za víc. Záleží na službách a poloze. Ubytování v soukromé vile pak stojí okolo patnácti set na noc. K dispozici máte ve většině případů i soukromý bazén se zahradou. A pak jsou po celém Bali k dispozici i surfařský střediska nebo surfařský kempy, který poskytujou ubytování v  apartmánu, v klasickém pokoji anebo třeba v dřevěném přístřešku, který bývá nejlevnější. Tenhle způsob ubytování je nejvhodnější pro ty, co surfují, chtějí se to naučit a zároveň rychle zapadnout do místní surf komunity anebo zkrátka pro ty, co se rádi obklopujou mladými lidmi, nechtějí se nudit a rádi poznají něco novýho. Surf campy a vily ale bývají dlouho dopředu vyprodaný, protože jsou rok od roku populárnější.

Letos jsme na Bali strávili o dvě noci víc než minulej rok, ale upřímně, deset nocí je pořád zatraceně málo. Když už letíte takovou dálku (a musíte při zpáteční cestě čekat deset hodin v Dauhá na letišti) a pak se vypořádávat minimálně čtrnáct dní s jet lagem (pásmovou nemocí), chce to zkrátka minimálně čtrnáctidenní pobyt. Jestli chcete z Bali vidět ještě víc, procestovat ho skrz na skrz, tři týdny a víc jsou nutností.

guest house Bona Kubu/Canggu

Nakonec přikládám opět pár rad a tipů na cesty. Další info o Bali se dozvíte ZDE.

1. Na rozdíl od minulýho roku letos skoro nikde na Bali nebrali platební karty a to ani v dražších restauracích a obchodech. Mějte tedy vždy raději připravenou hotovost.
2. Ač pláže, ostatně jako všechna místa na Bali, vypadají bezpečně, hlídejte si věci a taky skútr, budete-li si ho půjčovat. Už jsem několikrát slyšela, že turistům ukradli skútr i za bílýho dne kousek od pláže, z plážovýho lehátka zmizel telefon…. Zkrátka nikdy nevíte.
3. Jestli chcete jet taxíkem z letiště na hotel/guesthouse/vilu, počítejte s tím, že pojedete s velkou přirážkou. Nejlepší je domluvit si odvoz s předstihem. Snad každý ubytovací zařízení na Bali nabízí i službu vyzvednutí na letišti. Využijte ji. Ušetříte.
4. Chcete být pořád online? Pořiďte si místní telefonní kartu. Seženete ji hned na letišti, stojí zhruba dvacet amerických dolarů a data vám vydrží minimálně čtrnáct dní. My je nikdy nestačily vyčerpat všechny (a to jsme online skoro dvacet čtyři hodin denně). Navíc s ní máte místní hovory zadarmo.
5. Pokud obchod nemá pevný ceny, jistojistě nějakých pár desítek indonéských rupií usmlouváte.
6. Plánujete výlet na skútru? Pozor na spáleniny. Sice se to nezdá, protože vás při jízdě vítr příjemně ovívá a není vám horko, ale ty večery a noci jsou pak hodně krutý. Doporučuju mazat se třicítkou, nejlíp padesátkou. I když já se děsně spálila i s tou padesátkou.
7. Neřídíte? Pak využijte aplikaci Gojek. Je to místní obdoba Uberu.
8. Jezte místní jídlo! Ne pizzu ani burgery. Vždyť je taková škoda neochutnat rybu mahi-mahi, smaženou rýži nasi goreng, kuřecí maso na špejli s arašídovou máčkou neboli satay, nasi campur (výběr místních pokrmů), cap-cay (neskutečně dobrá polívka), kari, mořský plody… A to ovoce! Koukejte jíst ovoce, protože lepší u nás rozhodně neseženete. A taky pijte kokos. Stojí okolo čtyřiceti, padesáti korun a je pořádně velkej. Žádný tintítka, který prodávají u nás.
9. Nechoďte večer po ulicích, pokud to není nutný. Jak jsem psala výš, na Bali nejsou skoro žádný chodníky a když už, tak hodně úzký. Může se stát, že vás nějaký skútrař smete.
10. Jděte na pláž v podvečer a podívejte se na západ slunce. Je to strašnej kýč. Ale strašně krásnej kýč. Málokde na světě najdete něco tak úžasnýho. Věřte mi.
11. I Balijci se mohou splést, nebo šidit, přeberte si to, jak chcete. Nám se snažili poslední den při placení ubytování podstrčit o padesát dolarů vyšší částku. Když jsem se šla na recepci zeptat, proč platíme víc, než nám ukazuje booking.com, tvrdili, že se spletli, že jim booking.com nenahlásil, že spadáme do jinýho programu (nevím, do kterýho, ale nicméně nám peníze naštěstí hned vrátili). Raději si všechno dvakrát přepočítejte.

Pár podniků, které stojí za to navštívit:

V Canggu

• Echo Beach a na něm bar Cabe Cafe. Mají tu happy hours na coctaily a na piva a výborně tu vaří!
• KOI v Canggu. Lepší mahi-mahi jsem nikdy nejedla! A ten poké bowl!
• Restauraci Black&White na pláži Batu Bolong. Tady vaří tu slavnou polévku cap cay nejlíp.
• Crate Café. Tohle je příběh sám pro sebe. Dělají tu výborný snídaně. Já ujížděla na ztracených vejcích s lososem, česnekovým špenátem a s avokádem. O kávě ani nemluvím. Jedním slovem skvělá.
• Jestli jste na papírnictví, svíčky a tašky jako já, nevynechejte obchod Paperclip People. Založila si ho před dvěma lety jedna milá Francouzka a mají tu super věci.

V Ubudu

• V Ubudu si zase zajděte do Tukies, kde je hlavní surovinou kokos. Kokosová zmrzlina tu nemá chybu.
• A když už tu budete, poobědvejte v Coco Bistro. Lososovej nasi goreng je nepřekonatelnej. Ochutnala jsem tu i další jídla a všechny byly vynikající.

Foto: archiv