HONGKONG (Díl 4.): Jak jsme přišli o zavazadlo + rady a tipy

Slíbila jsem vám, že se s vámi v posledním díle, kterej o Hongkongu chystám, podělím o rady a tipy na cestu, a povím vám příběh našeho kufru při zpáteční cestě. A rovnou tím příběhem začnu, protože je důležitý, abyste si ho přečetli dřív, než začnete cestu kamkoliv přes Heathrow plánovat.

Variant bylo několik – přes Německo, Británii nebo Itálii

Když jsme se s Petrem rozhodovali, jak se do Hongkongu dostaneme, pracovali jsme s několika variantami. Buď s mezipřistáním v Düsseldorfu a při zpáteční cestě ve Frankfurtu nebo v Miláně a pak v Düsseldorfu nebo mezipřistání v Londýně a při zpáteční cestě taky. Byla to totiž jedna z nejlevnějších variant. Přečetli jsme si na webu na všechny letiště recenze, ale ani v jedný nikdo nedoporučoval variantu s Heathrow, protože se na něm prý často ztrácej kufry. Ale my tomu moc nevěřili, nám se přeci nikdy žádnej kufr neztratil a to už jsme procestovali kde co. Další problém ale byl v tom, že prej za hodinu na Heathrow nestačíme přestoupit z jednoho gatu na druhej a to ani v případě, že bychom nemuseli měnit terminál. Cože? Hodina na přestup nestačí? Že nás prej čekaj dvě kontroly, pasovka a kontrola příručních zavazadel. Na obojím strávíme prý tak půl hodiny minimálně. Ale my máme svojí hlavu a tak nám stejně cesta přes Heathrow připadala nejlepší.

Proč nám to jenom nikdo neřekl?

Jenom co jsme zpáteční letenky koupili, už mi známí, co taky kdysi absolvovali cestu do Hongkongu, spílali, jak jsem si mohla koupit letenky s mezipřistáním na Heathrow. Otázka zní, proč mi to neřekli předtím, než jsme letenky koupili – věděli asi s měsíčním předstihem, že bychom se tam rádi vydali. Ovšem moje blbost je, že jsem se jich nezeptala. Omlouvá mě ale fakt, že jsem nevěděla, že tam vůbec někdy byli. Jo, je to prostě složitý.

Letištní kontrola na Heathrow? Ten nejmenší problém

Nicméně jak už jsem psala v prvním dílu cestopisu, při cestě tam jsme žádnej problém neměli, a ke všemu jsme přestup zvládli za necelých třicet minut. Na pasovce jsme strávili asi pět minut, kontrolou zavazadel asi deset. Zbylých asi patnáct minut jsme šli k našemu gatu.

Dostalo nás až zpoždění letadla

I při cestě nazpátek jsme kontrolami prošli rychle, ale problém byl, že jsme přiletěli z Hongkongu na Heathrow o půl hodiny později, než byl původní plán. A tak když jsme čekali na kufry na Ruzyni, divili jsme se, že skoro všichni už odešli a zbýváme tam jenom já, Petr, Editka a nějakej pár středního věku. Čekali jsme, dokud se pás, na kterej přijíždej kufry, úplně nezastavil. V tu chvíli jsme pochopili, o co kráčí. Přiletěli nám dva kufry, ale měly být tři. Jak nám bylo v Praze na letišti oznámeno, protože jsme v Londýně nabrali zpoždění, tamní letištní personál nestihnul přeložit kufry z jednoho letadla do druhýho. Mysleli jsme na nejhorší – že už ztracený zavazadlo nikdy neuvidíme. Nahlásili jsme to i s adresou našeho bydliště a telefonním číslem a doufali, že nám ho pošlou. A poslali. Až domů a hned druhej den odpoledne. Takže se žádná tragédie nakonec nekonala.

Když přiletěj druhej den, můžete si gratulovat

Každopádně doporučuju, pokud budete cestovat přes Londýn, abyste počítali s tím, že vám kufry můžou přiletět až druhej den. A že může nastat i ta varianta, že se vám neztratěj při zpáteční cestě jako nám, ale při cestě tam. To pak musíte doufat, že se s místním letištním personálem domluvíte, aby vám kufry poslali na hotel. V případě Hongkongu ale věřím, že by kufr i tak dorazil, tady maj totiž ve všem neskutečnej pořádek.

Ale teď k těm tipům a radám:

1. Do Hongkongu ani Macaa nepotřebujete žádný očkování ani víza.
2. Pokud to jen trochu půjde, všude plaťte platební kartou. Je to výhodnější, než si vybírat z bankomatu přímo na místě nebo měnit americký dolary za hongkongský. Když už ale přeci jen měnit musíte, pak jděte do neoficiálních směnáren, které mají výhodnější kurz než ty oficiální.
3. Jestli máte pocit, že v Hongkongu, potažmo v Macau levně nakoupíte cokoliv, třeba oblečení, máte smůlu. Skoro všechno, možná až na jídlo v supermarketech, je tam dražší.
4. Víte, proč většina Číňanů nosí roušky? Není to jen proto, aby nechytili nějakou zákeřnou nemoc, ale také proto, že je všude hroznej smog. Pokud nechcete mít „knedlík v krku“ jako já, nějakej respirátor by se alespoň na první dva nebo tři dny hodil. Než se s tím smogem „sžijete“. Jo, je to možná trochu blbý, protože Evropanů s rouškou tam moc nechodí, ale dost vám to pomůže. Fakt.
5. V Hongkongu mají zásuvky jako v Británii, tudíž většinu našich dobíječek do nich nestrčíte. Sice mívají na hotelích adaptéry přímo na pokoji, ale nebude na škodu, když si s sebou jeden přibalíte.
6. Pokud se chystáte jezdit městskou hromadnou dopravou, kupte si Octopus card. Tu si nabijete na libovolnou částku a pak už si s ní jenom pípáte u vchodu a východu z metra. Ušetříte tím čas i peníze. Kartu prodávaj v každý stanici metra, tam, kde jsou k dostání i jízdenky.
7. Máte-li v úmyslu pít alkohol, buď si vezměte s sebou nějakej vlastní nebo doporučuju supermarkety. V barech a restauracích stojí pití jednou tolik co u nás a to i nealko.
8. Doporučuju shánět ubytování spíš na Hongkong Island, protože pevninská část, hlavně Kowloon je jedno velký tržiště, kde vám na každym rohu nabízej padělaný zboží.
9. Na nákupy běžte do obchoďáku Times Square. Má sedm pater a najdete v něm úplně všechno, na co si jenom vzpomenete. Od nejlevnějšího po nejluxusnější zboží.
10. Po setmění se nemusíte vůbec bát chodit po ulicích. Hongkongčani jsou na turisty zvyklí a tak si jich vůbec nevšímají. Ne že by tu nebyla žádná kriminalita, ale zkrátka tu nemáte ten nepříjemnej pocit jako třeba v arabskejch zemích.
11. Skoro všude je dostupná wifi. Ať už na ulici nebo ve veřejných budovách. Dokonce ji mají i v autobusech, ale tam moc nefunguje.
12. Musíte mít ostrý lokty a to hlavně v tlačenicích na semaforu nebo v nákupních střediscích, Číňani, teda Hongkongčani, jsou dost průbojní a když někam jdou, tak prostě jdou. Stůj co stůj.

Jestli chcete vědět cokoliv dalšího, pište! 🙂