e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
CestopisyEVROPA

Lisabon (Den 3.): Bolehlav, procházka, super oběd, ale večeře nic moc

Jestli jste četli můj předchozí článek z Lisabonu, tak jste možná zvědaví, jak naše tour po sangríi dopadla. Blbě. Teda mohlo být hůř, ale tohle ráno se mezi moje nejlepší rozhodně nezařadí. Nicméně i za ztížených okolností se nám den podařilo využít skoro naplno.

Podél pobřeží jsme došli až k jednomu z nejlepších portugalských vín

Ráno jsem se snažila vstát už v půl osmý, ale tak strašně mě bolela hlava, že to prostě nešlo. A prášek samozřejmě leží doma v Praze na kuchyňskym stole. Ale nakonec to o dvě hodiny později spravily dvě sklenice vody a dvě koly. Takže hurá na snídani a pak podél řeky směr přístav, což je vlastně od Cais do Sodré směrem ke čtvrti Belém nebo taky k Mostu 25. dubna.

Až k mostu jsme ale nedošli. Asi po 2,5 kilometrech nám začalo být na pobřežní promenádě dost vedro, tak jsme to na nejbližším přechodě (mezi promenádou a druhou stranou ulice je železniční trať) vzali do kopce mezi baráčky. Asi hodinu jsme se mezi nimi procházeli a dívali se, jak místní bydlí, až jsme narazili na útulnou restauraci La Boulangerie, kde jsme si dali skvělej salát s kozím sýrem a výborný bílý víno – Vino branco do Alentejo – který je tady v Portugalsku údajně vyhlášený (alespoň jsem to našla v průvodci).

Park jako stvořený k odpočinku

Když jsme se najedli, pokračovali jsme dál do kopce, až se nám zdálo, že jít výš už snad v Lisabonu ani nejde. Ocitli jsme se mezi Basílica da Estrela a parkem Jardim da Estrela. Protože jsme ten den chtěli ještě stihnout kavárnu Copenhagen Coffee Lab, moc jsme se tu nezdrželi. Pokud byste se tu ale někdy ocitli, tak si po parku určitě udělejte procházku, nasvačte se tu nebo si jenom čtěte. Je tu nádherně a hodně stínu, kde si můžete odpočinout od rozpálených ulic.

Někde ryby připravit umí, jinde ne

Když jsme se posílili kafem, zamířili jsme si to do hotelu, kde jsme si zas chvíli odpočinuli a pak se hladoví vrhli do první restaurace, která nás napadla. Což byla rybí, kterou jsme měli hned u hotelu, zkraje náměstí São Paulo a jmenuje se Solar do Kadete. Ale moc spokojení jsme v ní nebyli. Dala jsem si grilovanou rybu s vařenými brambory a zeleninou a bohužel nic z toho nemělo vůbec žádnou chuť. Petr si dal masovej mix gril a taky nic moc. Maso bylo úplně usušený.

Po večeři se žádná velká večerní procházka už moc nekonala. Obešli jsme pár ulic, dali si u řeky džbánek sangríi a pak ještě chvíli lelkovali u hotelu na náměstí, kde se konal ten div nej “bavorskej” festival, či co to bylo. Spát jsme šli sice až ve dvě, ale kupodivu docela čilí. Dokonce jsme usínali s pocitem, že bychom ráno mohli jít konečně běhat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

business_coffee