Category: EVROPA

e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
CestopisyEVROPA

Do Vídně na motorce

Letadlem asi nepoletíte. Autem je to přeci taky rychlý. Ale když se rozhodnete jet na motorce, je to všechno úplně o něčem jiném. Prožíváte každý kilometr jízdy. Museli jsme si to zkusit i my. A dát hned napoprvé přes tři sta kilometrů.

Chčije, chčije a chčije

Pátek večer. Zácpy. Nehody. Pořád čekáme. Popojíždíme. Z Prahy se dostaneme za deset minut šest. V deset bychom měli být na místě. Nechceme jet za tmy. Petr nerad večer řídí tam, kde to nezná. Samozřejmě v deset rozhodně ve Vídni nejsme. Zbývá šedesát kilometrů. Stavíme už asi popáté na benzínce, odpočíváme. Pijeme. Začínám cítit stehna. Chce se mi spát. Občas klimbám. Což by se dít nemělo. Když člověk usne, neudrží se a spadne. Proto často zastavujeme. Abych se probrala. Taky se celou cestu modlíme, aby nepršelo. Máme s sebou nepromokavý věci, ale stejně je to nepříjemný. Ke všemu, když už nám zbývá posledních pár desítek kilometrů. Naštěstí neprší. A když konečně do centra Vídně dorazíme, ani se nám nechce spát. Hned vyrážíme do víru velkoměsta. Vždyť je pátek večer!

Největším problémem celýho našeho výletu je fakt, že prší. Skoro pořád. Hodně. Je teplo, ale chodit po městě s deštníkem se nám nechce. Proto musíme upravit i původní plán. Kecám. Žádnej nemáme, takže to jde hladce. Budeme chodit po galeriích. Vždyť Vídeň je jich plná! Pořád je na co koukat.

Nevidět ve Vídni Klimta je jako jet do Paříže a nevidět Monu Lisu

Hned první den navštívíme muzeum Albertina, kde se vystavují díla světoznámých malířů. Picassa, Chagalla, Moneta, Modiglianiho a dalších. Aktuálně je v Albertinu k vidění hned několik výstav. Od Moneta k Picassovi, dílo Florentiny Pakosty i něco málo ze současného umění. Když to chcete vzít poctivě, můžete tu strávit klidně celý den. Nám stačí dvě a půl hodiny.

Za zmínku stojí i Leopoldovo muzeum, kde najdete obrazy Gustava Klimta a Egona Schieleho. A přiznejme si, být ve Vídni a nevidět Klimta, je jako jet do Paříže a nevidět Monu Lisu. I tady můžete strávit celý den, když na to přijde. My tomu dáváme obvyklé dvě hodiny. Razíme heslo, že všeho moc škodí. Ale bydlet tu, rozhodně si sem aspoň jednou do roka vyrazím.

Zámek Belvedere

A pokud nebudete mít Klimta pořád dost, zajděte si do zámku Belvedere, který je kousek od centra. I tam najdete spoustu zajímavých výstav. My se tam ale dostali až poslední den, a tak nám na prohlídku nezbyl čas. I samotný areál zámku ale stojí za návštěvu.

Jestli muzeí nebudete mít pořád dost, zkuste pro změnu zajít do galerie Westlicht. Nyní (až do 19. srpna) se v ní vystavují fotky světoznámé streetartové fotografky Vivian Maierové. Stačí sem ale přijít i kvůli samotnému prostoru. Jde o bývalý fotoateliér, nyní útulnou malou galerii s knihkupectvím i `kavárničkou`.

Pro typického kavárenského povaleče je Vídeň jako dělaná

My si zmíněná muzea a galerii rozložili do třech dnů. Jo, asi se dají stihnout i za den, ale proč, když se dá ve Vídni dělat i spoustu jiných věcí. Například chodit po kavárnách. Asi to není pro každého, ale já osobně, ať jsem kdekoliv, vyzkouším aspoň dvě kavárny. Tady jsem stihla hned tři a všechny byly skvělý. Ne že bych nechtěla být kritická, ale měla jsem je už dopředu vytipovaný, takže jsem tušila, že si na kávě pochutnám. Přeci nebudu ztrácet čas ve špatných podnicích, když mám na Vídeň jenom tři dny, že jo.

kavárna J. Horning

První kavárnu, kterou jsem navštívila, byla Jonas Reindl Coffee. Další J. Hornig Kaffeebar a poslední den People on Caffeine. Vřele doporučuju! Výborná káva, úžasně vyhlížející zákusky (bohužel jsem žádný neochutnala, ale vzhledem k tomu, že vždycky od všeho měli už ve dvanáct v poledne jen zbytky, předpokládám, že to dobrý bylo) a moderní, hipsterský prostředí. I když nejvíc mi vyhovovalo People on Caffeine. Pár místeček k sezení, tak trochu industriálnější vybavení a klid. Jen ruch z pražičky kávy a vůně, která se z ní line. Super! Na větší recenzi si ale budete muset chvíli počkat.

Všechny chutě na jednom místě

Co považuju za největší štěstí, je, že se při naší návštěvě ve Vídni zrovna konal (a pořád koná) filmový festival na náměstí Rathausplatz. Celé náměstí bude až do konce srpna v obležení stánků s jídlem z celého světa. Vietnamská kuchyně, indonéská, italská, německá, rakouská, mexická, australská. Najdete tu všechno. A co jsem ochutnala, bylo naprosto famózní. Tuňáková poke bowl, knedlíčky gyoza, plněná avokáda, vídeňský schnitzel. Nic nemělo chybu. Možná až na ten řízek, protože mi přišel jako obyčejnej řízek. A já řízky moc nemusím. Každý večer se pak na náměstí taky promítá. Film, opera, balet… Od všeho něco. My ale neviděl nic, protože všechny večery, až na ten první, nám propršely.

Filmový festival na náměstí Rathausplatz

Na diskotéky se stojí fronty

Na Vídni mě zklamalo jedno. Na můj vkus je tu strašná nuda. Přes den skoro nikde ani noha. V muzeích a galeriích plno, na filmovém festivalu taky, ale oproti Budapešti nebo Praze mi město přijde tak nějak smutně opuštěný. A v neděli mají tradičně skoro všude zavřeno. Na jednu stranu chápu, na druhou stranu mi to přijde vzhledem k turistickému ruchu škoda. Jen ten první večer bylo v noci v ulicích plno lidí. Bylo totiž teplo a nepršelo. Před každou diskotékou dlouhá fronta lidí. Chtěli jsme zajít do jedné z nejvyhlášenějších – Volksgarten Club Disco, ale představa, že strávíme půl hodiny čekáním, než nás pustí dovnitř, nás odradila. Šli jsme do baru hned vedle, do Volksgarten Pavillon. Platí se vstup, myslím 12 eur. Ostatně jako všude. Ale naštěstí tu nebylo tolik lidí. Další večery už nikam nejdeme. Prší a je chladno.

Klid. Až moc klidu

Ani náplavka mě příliš nenadchla. Přes den téměř prázdná, jen pár potulujících se párů nebo skupinek, co si vyrazily do `beach` restaurací. V Praze mi přijde mnohem živější.

Co mě na Vídni ale naopak zaujalo, jsou designové obchůdky. Je jich všude plno. S oblečením, brýlemi, hodinkami, papírenským zbožím, knihami…. Leč o víkendech jsou všechny většinou zavřený. Škoda.

Ubytování přímo v centru se vyplatí

Měli jsme štěstí, že jsme se ubytovali v centru za relativně slušné peníze. Penzion Andreas leží asi pět až deset minut pěší chůze od Rathausplatz, dvacet minut pěšky od nejznámějších muzeí a galerií. Strategická pozice. Navíc všude kolem výborný kavárny. Jen ty snídaně byly v penzionu slabý. Vajíčko natvrdo, šunka, sýr, marmeláda, jablko, jogurt, müsli a pečivo. Představovala bych si víc ovoce a míchaná vajíčka nebo omeletu, na který jsem závislá. Ale za ty peníze, kdy nás tři noci vyšly zhruba na 5 800 korun, nemůžu chtít zázraky. Ovšem klimatizace na pokoji by se hodila. I když jsme pořád větrali, měli jsme v noci v pokoji o rozloze pět krát pět metrů asi sedmadvacet stupňů.

Penzion Andreas

Jsem ráda, že jsem Vídeň viděla, ale čekala jsem víc. Miluju Budapešť, to vám ostatně říkám pořád, a na tu podle mě nemá. Ale zase mě nadchla mnohem víc než Berlín. Možná jsem si ale na Vídeň udělala takovej dojem kvůli tomu, že jsem za boha nikde nesehnala sacher. Fakt! V celý Vídni snad nedostanete v restauraci sacher! A já se na něj tak těšila.

Ale už dost kritiky. Vídeň je krásné město. Na den dva procházení naprosto ideální. Vysedávat v kavárnách bych tu dokázala klidně celý týden. Je jich tu strašně moc. Takže pokud jste kavárenští povaleči jako já a baví vás galerie a muzea, Vídeň si nenechte ujít.

Rady a tipy na cestu

Dálniční známka

Pokud jedete autem nebo na motorce, potřebujete rakouskou dálniční známku. Ano, potřebují ji i motorky. Koupíte ji na benzínce těšně před hranicemi.

Reflexní vesty

Potřebujete i reflexní vestu. Pro každého člena posádky. Jedete-li v autě čtyři, potřebujete čtyři vesty. Jedete na motorce ve dvou? Potřebujete dvě. A pokud se chcete ušetřit případného dohadování s místní policií, vezměte si raději oranžové reflexní vesty. Klasické žluté v Rakousku nosí příslušníci záchranných složek, proto ji občas policie neuznává.

Ekologická známka

Chystáte se jet autem? Zjistěte si na stránkách ÚAMK, zda nepotřebujete ekologickou známku. Když jsme do Vídně cestovali na motorce, nic takového jsme nepotřebovali. Dokonce nám sdělili, že ekologickou známku musí mít povinně jen užitkové (služební) vozy. Všechny aktuální informace se ale dozvíte na: www.uamk.cz.

Doprava

Chcete se vyhnout zácpám v centru? Dorazte do Vídně po osmé večer. Projedete bez problému. V odpoledních a večerních hodinách riskujete, že kilometr pojedete i čtvrt hodiny.

Jak ušetřit

Jestli cestujete hodně, dobře to víte. Výběr z místního bankomatu bez povolení přepočtu měny na koruny je nejlepší možnost, jak ušetřit. Ještě lepší je ale platit kartou přímo v obchodě či restauraci. Vozit si peníze z Česka nebo hledat směnárnu přímo ve Vídni je naprosto zbytečný. A neekonomický.

Nákupy

Nezapomeňte, že v neděli mají skoro všude zavřeno, takže co si chcete koupit, kupte si v sobotu (i když i v sobotu bývá taky někde zavřeno, takže spíš v pátek, nebo si počkejte do pondělí).

Vstupy zdarma

Pokud máte průkazku studenta, učitele nebo někoho, kdo pracuje v uměleckém oboru, vezměte si ji s sebou. Budete mít téměř do všech galerií a muzeí vstup zadarmo.

Ceny

Myslíte si, že je tu stejně draho jako v Německu? Nikoliv! Soudím tak podle jídla na ulici i v restauraci a podle aperolu, který obvykle piju místo vody. Ceny se pohybují tak o padesát, sedmdesát korun výš než u nás.

Ubytování

Chcete ušetřit za městskou dopravu nebo rádi chodíte pešky? Zarezervujte si hotel nebo penzion v blízkosti Rathausplatz. Pešky dojdete téměř kamkoliv.

Nefalšovaný vídeňský schnitzel

Pravý vídeňský schnitzel mají skoro všude, ale doporučuju jít do nějaké obyčejné rakouské hospody. Tam je nejlepší. My si dali řízek a špecle v restauraci Hofbräu zum Rathaus. Mají tu i výborný červený víno!

Nejluxusnější ulice

Rádi nakupuje? A drahé značky? Vyrazte do Mariahilfer Strasse. Jde o nejdelší a nejluxusnější nákupní ulici v celé Vídni. Ale Pařížská to není. Najdete tady i mnohem `obyčejnější` značky.

Foto: archiv

11Led
EVROPA

Berlín za čtyři dny

Slyšela jsem o něm hodně. Z vyprávění kamarádů, teda. Super bary, hipsterský obchody, úžasný kavárny s nejlepším kafem v celý Evropě… Všechno, co mám ráda. My chtěli zažít...

14Čvc
CestopisyEVROPA

Lisabon: Rady a tipy na cestu

Pokaždé, když se někam chystám, snažím se o dané destinaci dozvědět něco víc, než co píše každý tištěný průvodce nebo co tvrdí lidé v recenzích na Tripadvisoru, Bookingu atd. Chci...

02Čvc
CestopisyEVROPA

Lisabon (Den 6.): Hrad, poslední sangría a potíže na letišti

Poslední den. Takže rychlá snídaně, při ní vyřizování akreditací na Mezinárodní filmový festival do Karlových Varů (Článek z KVIFF bude!), zabalit si a vyrazit tam, kde jsme ještě...

26Čvn
CestopisyEVROPA

Lisabon (Den 5.): Belém, most, pod kterým se nestojí a slavný koláček

Předposlední den v Lisabonu jsme chtěli využít úplně na maximum. Proto jsme se snažili vstát dřív a co nejrychleji vyrazit opět z Cais do Sodré vlakem, tentokrát do lisabonské čtvrti...

17Čvn
CestopisyEVROPA

Lisabon (Den 4.): Pláž, Atlantik a opět nepovedená večeře

Na běhání samozřejmě nedošlo. Byli jsme rádi,že jsme se z postele vykopali v půl desátý. Tentokrát ale Petr nemusel pracovat a já psát, tudíž jsme už ve čtvrt na dvanáct byli na...

07Čvn
CestopisyEVROPA

Lisabon (Den 3.): Bolehlav, procházka, super oběd, ale večeře nic moc

Jestli jste četli můj předchozí článek z Lisabonu, tak jste možná zvědaví, jak naše tour po sangríi dopadla. Blbě. Teda mohlo být hůř, ale tohle ráno se mezi moje nejlepší rozhodně...

04Čvn
CestopisyEVROPA

Lisabon (Den 2.): Výtah, sangría, nejlepší oběd a večerní tour

Abychom se hned na začátku dovolený nezničili, rozhodli jsme se udělat si procházku jen po samém středu města, což v praxi znamená kolem našeho hotelu. A vzali jsme to pěkně zostra –...

01Čvn
CestopisyEVROPA

Lisabon (Den 1.): Cesta, překvapení a jedna lisabonská specialitka

V Lisabonu nejsem ještě ani 24 hodin a už teď bych byla o tomhle městě schopná napsat snad celej román. Jela jsem sem s tím, že tu uvidím něco, co jsem ještě nikdy neviděla. Ale jak jsme...

business_coffee