Lisabon (Den 5.): Belém, most, pod kterým se nestojí a slavný koláček

Předposlední den v Lisabonu jsme chtěli využít úplně na maximum. Proto jsme se snažili vstát dřív a co nejrychleji vyrazit opět z Cais do Sodré vlakem, tentokrát do lisabonské čtvrti Belém. Jízda trvá asi deset minut, ale jakmile vystoupíte, už si nepřipadáte jako v tom rušném Lisabonu s hospůdkami a bary na každém kroku, ale jako v klidném maloměstě se spoustou historických památek.

Nejlepší burger

Belém je historickou čtvrtí a ty nejzajímavější památky se soustřeďují kolem řeky Tejo. Od nádraží jsme to vzali po směru vlaku k Památníku objevitelů, portugalsky Padrão dos descobrimentos. Protože jsme ale dostali hlad, zaparkovali jsme svý sluncem spálený těla u stánku, kousek od památníku, přímo na náplavce. Vyhlídli jsme si burgerárnu Burguerio. A musím říct, že lepší burger už jsem fakt dlouho nejedla! Dali jsme si napůl klasickej masovej s pečenou cuketou a byl tak dobrej, že jsme si objednali i druhej. A nestál ani šest eur. Když jsme se nadlábli, pokračovali jsme k Belémské věži, která patří mezi nejznámější lisabonské památky. Došli jsme až k vojenskému muzeu (Museu do Combatente), což je takový pomyslný konečný bod historického Belému. Ale po krátký úvaze došlo na myšlenku, že je ještě moc brzo vrace se zpátky a tak jsme šli ještě pár stovek metrů podél pobřeží, až jsme narazili na biomedicínský výzkumný ústav (Champalimaud Foundation), kde Petr udělal nádherný ilustrační fotky ve venkovním areálu. Je to tam takový kosmický a ultramoderní a přitom to vypadá i trochu historicky. No, museli byste to vidět sami.

Pastéis de Belém – tam, kam se sjíždějí milovníci sladkého z celého světa

Odtud naše kroky nemohly vést jinam než na místo, na které jsem se těšila celý den. Do cukrárny Pastéis de Belém, kde prodávají a vyrábějí originální koláčky pastéis de nata. Jsou známé po celém světě a tak by si je nikdo, kdo se ocitne v Lisabonu, neměl nechat ujít a aspoň jeden ochutnat. Jsou to košíčky z listového těsta plněné žloutkovým krémem, posypané klasickým nebo skořicovým cukrem. A na to, že krémy vůbec nemusím, jsou fakt výborný! Hned jsem si tři koupila a utratila za ně v přepočtu necelých devadesát korun. Jestli se pro ně taky budete chtít stavit, vezměte to přes náměstí Praça do Império. Je úžasný a strašně mi připomíná anglický Oxford.

Protože ještě nebylo tak pozdě, napadlo nás, že bychom se mohli jít podívat pěšky k mostu Ponte 25 de Abril. Pokud si chcete udělat nějaký hezký záběry, vylezte si po cestě k mostu na střechu Muzea architektury (MAAT), nejenže je to skutečný architektonický skvost, ale ještě z něj máte krásnej výhled na Lisabon.

Čím blíž jsme byli k mostu, tím větší se ozýval hluk. Most odráží a znásobuje veškerej rachot z aut a ke všemu i z vlaků, který projíždějí otevřeným mostním tunelem pod auty. Navíc když stojíte přímo pod ním, vydíte nad sebou všechno, co přes most jede a není to zrovna dvakrát příjemný. Říkáte si, co by se asi stalo, kdyby ten most najednou začal padat…

Sýr nad sýry

Od mostu do hotelu zbývaly ještě čtyři kilometry, ale řekli jsme si, že to dáme pěšky. Ať máme na tý dovolený aspoň trochu pohybu. Samozřejmě jsme dorazili úplně vyčerpaný, že netrvalo snad ani pět minut a usnuli jsme. V deset jsme se zas probudili a zašli si do restaurace pod hotelem, kde jsme byli první den – Absurdo By Olivier. Mají tady ty výborný burgero-sendviče a taky nakládaný olivy a snad nejlepší sýr v portugalsku Queijo ovelha Cuado. Ten je ale v Lisabonu naštěstí k sehnání na každym rohu. Hlavně v pouličních stáncích, kde prodávají pivo, sangríi a tapas.

Po večeři jsme zase obešli pár ulic a šli brzy spát, abychom si ráno stihli zabalit a ještě se podívat do poslední části Lisabonu, kde jsme ještě nebyli.