e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
e
ASIECestopisy

TEL AVIV (Díl 2.): Střet Východu se Západem, legendární snídaně, alkohol po desáté a ženy vojačky

Město, ve kterém najdete celej svět. Když bych měla říct o Tel Avivu jednu jedinou větu, byla by to právě tahle. Viděla jsem spoustu krásných a fascinujících měst v Evropě i mimo ni, ale žádné z nich ve mně nezanechalo takový dojem jako Tel Aviv.

Jestli jste někdy byli v arabské zemi, například v Egyptě, Tunisku, Maroku apod., jistě víte, že tyhle země mají jednu věc společnou (kromě náboženství), která napadne snad každýho jako první. Bordel. Všude. Teď zavzpomínejte na nějaké západoevropské město, které jste v poslední době navštívili. Je jedno jaké. Tak a teď si představte Tel Aviv. Spojte své vzpomínky na dovolenou v arabské zemi a svůj poslední výlet do západní Evropy. Máte to? Ne? Pak musíte navštívit Tel Aviv osobně. Přesně takový on je. Arabský svět se tu snoubí s tím naším, evropským a je to vidět na každém rohu. V každé restauraci, hotelu, obchodu a na každé ulici.

Tam, kde se střetává Východ a Západ

Do postranních uliček se uklízí bordel z frekventovaných ulic. Aby nebyl na očích. Takže vám na první pohled může připadat Tel Aviv čistý, ale projděte se postranní uličkou a o pořádku už v souvislosti s tímhle městem mluvit nebudete. Ale co. Celkový dojem vám pár obalů od sušenek a lahví povalujících se na zemi určitě nezkazí. Zajděte si do restaurace. V jedné dostanete falafel, hummus, kuskus a hned vedle si můžete vybrat všechno možný z veganský nebo raw kuchyně, a dokonce není výjimkou ani česká restaurace, kde si dáte guláš nebo svíčkovou s knedlíkama. Ve vedlejší kavárně si objednáte silnou tureckou kávu a hned o pár metrů dál vynikající kávu z berlínské pražírny a precizním latte artem. Kdykoliv na ulici začnete bloudit, můžete vzít jed na to, že během dvou minut k vám někdo přiběhne a zeptá se, jestli nechcete s něčím pomoct. Když pak zajdete na místní tržiště, přistihnete prodavače a zákazníky při mnoha divokých rozmluvách s náležitou gestikulací. Tak jak to vídáme i na arabských tržištích. Ocitáte se mezi dvěma světy, na první pohled tak odlišnými. Tady ale zjistíte, že Západ a Východ můžou fungovat dohromady.

První, co se mi z Tel Avivu vybaví: pláž

Moře. Je divoký. Proto je taky Tel Aviv rájem surfařů. Pokud si v něm chcete zaplavat, musíte k němu vyrazit brzy zrána (nejpozději cca do půl desáté dopoledne) a i tak vás sem tam nějaká ta vlna spláchne. Ale je čistý, skoro průzračný. Ovšem opět jenom ráno. Pak už je zvířené od vln. Nicméně už na konci května je relativně teplé (A to i na mě. Nevlezu do moře pokud má míň než dvacet pět stupňů). Na velký plavání to ale stejně moc není. Plavala jsem asi padesát metrů od břehu a pak nazpátek a pořádně mě bolely ruce. I malý vlnky mi daly pořádně zabrat. Je tu silnější proud. Ale ty pláže! Dlouhý a široký, spoustu barů, kde si můžete dát něco k pití a dobře se najíst, ať už zatoužíte po arabském nebo evropském jídle. Nebo si můžete jen tak sednout do písku a pozorovat zdejší ruch. Pořád je na co se dívat. Já měla nejradši pozorování západu slunce, proto byla pláž k večeru nejkrásnější. Pro romantiky a fotografy fakt něco úžasnýho!

Na izraelský snídaně nikdy nezapomenu

Na co se vždycky těším ze všeho nejvíc, když jedu do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla, je jídlo. Věděla jsem, že v Izraeli se dá sehnat úplně všechno, ale nejvíc jsem se těšila na izraelské snídaně. O těch jsem četla a slyšela hotové báje. Bydleli jsme v hotelu De La Mer, který sice nebyl nijak luxusní, zato byl hned u moře. Pokoj byl malý, ale pro dva akorát a dokonce s větší terasou. Výhled jsme sice měli na moře, ale mezi ním a naším hotelem se zrovna stavělo, takže jsme z poloviny koukali na jeřáby a rozestavěný hotel a z druhé půlky na moře. Ale nevadilo nám to, hotel máme stejně jenom od toho, že se tam vyspíme, dopoledne odejdeme a vracíme se zase až za tmy. Co na hotelu ale bylo ze všeho nejlepší, byly snídaně! Bylo tam snad všechno, co tak miluju – nejlepší hummus, co jsem kdy jedla, tuňáková pomazánka, sladkosti, skvělá míchaná vajíčka, výborný sýry, pomazánky, arabský chleba a hlavně – čerstvé fíky. A každý den dávali něco nového. Vždycky jsem se najedla na celej den dopředu a i když to nebyly žádný velký švédský stoly, ale jen jeden menší, byly to snad nejlepší snídaně, který jsem kdy zažila.

Alkohol se po desátý večer neprodává

Hned po jídle nejvíc miluju nakupování. Všeho možnýho. Kromě oblečení teda. To se většinou jenom vztekám, že nemám postavu na to, abych si mohla koupit to, co se mi líbí. Takže si většinou nic nekoupím a pak skuhrám, že nemám nic na sebe. Začarovanej kruh. Proto jsem se i v Izraeli raději obchodům s módou vyhýbala. Zato miluju nakupování přírodní kosmetiky, a tady v Izraeli je jí fakt spousty. Hlavně té z mrtvého moře. Nakoupila jsem si jí spousty, protože byla levnější než u nás. Tělový krém se solí z mrtvého moře používám doteď. Hlavně na atopickej ekzém, na který od narození trpím. Taky jsem si koupila baklavu, po cheesecaku mou nejoblíbenější sladkost. A taky koření. Ať kupujete cokoliv, vždycky smlouvejte. Usmlouváte kdykoliv cokoliv. V supermarketu to ale samozřejmě neplatí. Výhodou je, že tu můžete platit dolary. Pokud si rádi večer dopřejete skleničku vína nebo něčeho tvrdšího, ale nechcete za alkohol utrácet v restauracích nebo barech, nenechávejte jeho nákup na večerní hodiny. Po desáté hodině se totiž alkohol už prodávat nesmí.

Povinná vojenská služba pro muže i pro ženy

Hodně lidí se mě po prvním dílu cestopisu ptalo, zda je vhodné Izrael navštěvovat s dětmi nebo zda mohou jet samy dvě ženy a jestli je vůbec možné pohybovat se večer po ulicích. Nevím, jak je to v ostatních částech Izraele, ale v Tel Avivu a Jeruzalémě jsem se nikdy necítila ani na chvíli v nebezpečí. Připadala jsem si jako doma, jako když jdu večer po Vinohradské z Václavského náměstí domů. Každý den jsme se procházeli nočními ulicemi a všude proudily davy lidí, takže jsme snad ani nikdy nikde nebyli sami. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, tak v Tel Avivu jsem se asi cítila bezpečněji. Možná je to i tím, že se všude pohybují vojáci. Je jich tolik, že si to možná ani nedovedete představit. Ve službách jsou ženy i muži, vycvičení k okamžitému útoku, kdyby bylo třeba. Vojenská služba je tu totiž povinná a to pro obě pohlaví. Klidně bych sem jela s kamarádkou nebo mými dvěma malými sestřenkami. Jenom jednou se mi stalo, že jsem se začala víc rozhlížet kolem sebe. To když jsme šli odpoledne pěšky z centrálního autobusového nádraží do hotelu. Kolem nádraží se pohybovaly dost zvláštní existence, ale ve kterém městě se na hlavním nádraží cítíte dobře, že jo…

Toť obecně o Tel Avivu, potažmo o Izraeli. Příště se rozepíšu víc o návštěvě Jeruzaléma. V posledním dílu vám pak dám pár rad na cestu a také tipů, která místa stojí za to v Tel Avivu navštívit. Takže se máte pořád na co těšit 🙂 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

business_coffee