e
e
e
e
e
e
e
ASIECestopisy

TEL AVIV (Díl 4.): Problémy na letišti, výslech a pár tipů na závěr

Náš poslední den v Tel Avivu byl náročnej. Hned ráno se nám nedařilo zabalit kufry tak, aby šly zavřít, takže jsme je museli několikrát přebalovat. Přitom jsme došli k rozhodnutí, že bude lepší, když objektiv hodíme do jednoho příručního zavazadla a foťák do druhýho. Což byla osudová chyba. Tohle byl ale jenom začátek.

Už cesta na letiště byla strastiplná. Ačkoliv jsme se třikrát ptali na to, do jakýho autobusu a odkud máme nastoupit, stejně jsme vlezli do toho, který jel na opačnou stranu, než jsme chtěli. Tak jsme zas rychle vystoupili a chytali taxíka. Jenže to byl celkem nadlidskej úkol. Už jsme měli dvacet minut skluz a taxi ne a ne najít. Nakonec se přeci jenom zadařilo a to u autobusovýho nádraží Tel Aviv Terminal. Na letiště jsme tak nakonec dorazili včas. Obrovská úleva. Taky jsme čekali, že před odbavením přijde ještě aspoň malej výslech, ale ten se naštěstí nekonal. Úleva. Že by to šlo až takhle hladce?

K objektivu patří i foťák

Jenže jakmile jsme se odbavili a šli na kontrolu příručních zavazadel, došlo na nejhorší. Jedna Izraelka si mě vzala stranou a řekla mi, že musím jít s ní. Poslala mě do jiný části, oddělený od ostatního prostoru neprůhlednou stěnou. Stálo tady dalších deset lidí a čekali na to, až jim zaměstnanci letiště prohledají kufry, zjistí, jestli nemají oblečení od drog a střeliva a udělají jim celkový rentgen. Bože, co tady dělám, ptala jsem se sama sebe.

Pořád jsem se otáčela, jestli aspoň na chvíli někde nezahlídnu Petra. Nic. Přede mnou stála holka, asi třicetiletá, která se strašně třásla a vypadala, že se každou chvíli rozbrečí. Ta je jasná, říkala jsem si. Něco pašuje nebo je na drogách. Prohlídkou kufru prošla, co se s ní ale dělo pak, už nevím, protože jsem přišla na řadu já. Měla jsem sama kufr otevřít a vyskládat z něj všechny věci na pás. Jakmile jsem vzala do ruky objektiv, co ležel v kufru hned navrchu, bylo zle. Přišla posila a začali mě vyslýchat hned tři letištní zaměstnanci. Co to je? Na co to máte? Proč to máte v kufru? Když je to objektiv, proč nemáte foťák? Kde teď foťák je? Koukala jsem na ně jak péro z gauče a snažila se jim vysvětlit, že foťák má můj přítel, od kterýho mě oddělili, a že ten objektiv je jeho. Nezdálo se jim to. Přeci nemůžu mít v kufru samotnej objektiv. To je přece nesmysl. Ale vysvětlovat jim, že nesmysl je to jenom v případě, že bych cestovala sama a neměla k němu foťák, mi přišlo naprosto bezpředmětný. Všichni tři se tvářili dost naštvaně, tak jsem je nechtěla zbytečně popichovat. Po pár minutách ale naštěstí v dálce zahlídnu Petra. Volám na něj a mávám jak divá.

Konečně domů

Nakonec si vzali stranou i jeho a v příručním zavazadle, se kterým on prošel kontrolou naprosto bez problému, našli foťák. Ha. Byla jsem volná! A taky pořádně vyklepaná. Kdybych Petra neviděla, mohli mě vyslýchat klidně ještě další hodinu a asi by jim bylo jedno, že mi uletí letadlo.

Žádný další komplikace už nás naštěstí nepotkaly a my se konečně mohli vrátit domů. Byla to trochu úleva. Už žádný výslechy ani vysvětlování, proč mám v kufru to, co mám. Příště budu chytřejší.

Chystáte se do Tel Avivu nebo Jeruzaléma? Možná vám usnadní cestu pár mých rad a tipů J Tak šťastnou cestu!

Rady a tipy na závěr

  1. Máte vlastní vizitku? Vezměte si ji, bude se vám hodit při výslechu na pražském letišti. Po nás ji chtěli. Snadněji uvěřili, že děláme to, co jsme jim řekli, že děláme.
  2. Nevozte nic, co nedokážete rozumně zdůvodnit. Často si lidi balej na dovolenou pepřovej sprej, nůž nebo cokoliv, co je považováno za útočnou zbraň. Do Izraele to nedělejte. Nejenže o tu věc přijdete, ale ještě budete hooodně podezřelí.
  3. Při výslechu si nevymýšlejte. Budou vás vyslýchat paralelně s tím, s kým cestujete a vaši výpověď si budou nahrávat. Aby následně odpovědi mohli porovnat. Jakmile se jim nebude něco zdát, strávíte u výslechu delší dobu.
  4. Z letiště do centra Tel Avivu se nejrychleji, nejlevněji a nejjednodušeji dostanete vlakem.
  5. S drahým připojením k internetu si nelamte hlavu, skoro všude je bezplatný wi-fi připojení.
  6. Nebojte se bydlet v levnějším hotelu nebo v penzionu. Moje zkušenosti jsou takový, že většina z nich je tady na mnohem lepší úrovni než čtyřhvězdičkovej hotel v Karlových Varech.
  7. V podvečer si určitě udělejte procházku na pláž. V tu dobu je totiž nejkrásnější!
  8. Máte chuť navečeřet se na pláži? Žádnej problém, všechny bary/restaurace, které jsou na pláži, nezavírají dřív než o půlnoci, a jídla je tu na výběr dostatek.
  9. Připravte se, že tu dost fouká. Večer bývá trochu chladněji, hlavně přímo u moře. My v Tel Avivu byli v květnu a svetr nebo mikinu jsem v pohodě unesla.
  10. Podél pobřeží je super cyklostezka. Ale není rozhodně není ve městě jenom jedna! Tel Aviv je rájem všech kolařů.
  11. Nejlepší zmrzlina v Tel Avivu? Gelateria Siciliana!
  12. Chystáte se na výlet do Jeruzaléma? Nezapomeňte si vzít něco na zakrytí ramen, kolen a hrudníku, jinak vás nepustí ke Zdi nářků.
  13. Alkohol po desátý večer v supermarketech neseženete. Proto si raději kupte zásobu během den, anebo vyrazte do baru nebo restaurace. Ceny jsou tu ale dost přemrštěný.
  14. Jedním z obrovských zážitků jsou místní trhy. Ten nejlepší pro mě byl na ulici HaCarmel Street (trh Shuk HaCarmel).

4 thoughts on “TEL AVIV (Díl 4.): Problémy na letišti, výslech a pár tipů na závěr

  1. Lady Lenna Reply

    Tak to je celkem děsivý zážitek, jak se znám, tak bych se tam asi rozbrečela. To by mě třeba ani nenapadlo, že by objektiv v kufru mohl působit nějak podezřele. No každopádně aspoň vím, co nemám vozit v kufru, z tvého článku mi běhá mráz po zádech, jen si tu situací představím.

    LADY LENNA

    1. michaeladockalova Post author Reply

      Mně už to teď přijde vtipný, ale v tu chvíli jsem se teda taky nesmála 😀 A hlavně… taky mě nenapadlo, že si budou o objektivu myslet, že to není objektiv, když k němu nemám foťák 😀

  2. Pavlina Reply

    Nevim jestli uz to v clanku bylo zmineno, ale security check trva 3,5 hod. Pokud dorazite na letiste 2 hod. pred odletem, jak mate na letence, tak uz se s vama nikdo bavit nebude a do letadla vas nepusti. Dostat se pak na jiny let je skoro mission impossible

    1. michaeladockalova Post author Reply

      Pavlo, máte pravdu. Je třeba se dostavit 3,5 hodiny před. Ale pravdou je, že odbavit jsme se šli až po výslechu a to už byly dvě hodiny do odletu a stále na výslechy lidé chodili. Zda ovšem let stihli, to už nevím 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

business_coffee