Category: Ze života (ne)novinářky

Ze života (ne)novinářky

Hejtování: Trapná zábava pro ty, co sami nic nedokázali

Když jsem si zakládala blog, dělala jsem to hlavně s pocitem, že to, co píšu, se musí líbit především mně osobně. Pak jsem si ale řekla, že by bylo fajn, kdybych jeho prostřednictvím i někomu pomáhala, kde by třeba lidé mohli hledat inspiraci, rady, tipy nebo třeba jen obyčejné odreagování.

Protože hodně cestuju, píšu cestopisy. Protože zbožňuju kavárenskej život, píšu o kavárnách, který jsem navštívila. Protože ráda čtu (mimo jiné) knihy o smyšlených i skutečných životech, o běžných starostech a vztazích, píšu i sloupky a fejetony, které někdy ve větší, jindy v menší míře odráží můj život. Třeba to někoho zajímá, třeba ne, ale cokoliv napíšu, napíšu proto, že mám pocit, že to prostě napsat potřebuju. Abych si něco sama v sobě vyřešila, abych třeba inspirovala někoho dalšího nebo třeba jenom kvůli tomu, aby si někdo jiný zkrátil dlouhou chvíli při cestě z práce.

A nikoho nenutím, aby můj blog četl. To ať si každý zváží sám, jestli si chce moje příspěvky číst, nebo ne. Sama čtu jenom to, co mi přijde podle titulku nebo fotografie zajímavé a to, co mi zajímavé nepřijde, bez mrknutí oka přejdu. Ovšem ne všichni volí stejný postup jako já. Někteří se přímo vyžívají v čemkoliv, co mohou znevažovat a urážet. Ať se jedná o člověka nebo to, co vytvořil. A je jedno jestli jde o text, fotku nebo třeba video. Tihle „hateři“ (z anglického slova hate = nenávidět), jak se jim říká, potřebují dávat najevo, že všechno, co kdy nevymysleli oni, je hovadina, a že jejich názor je jedinej pravdivej. Pokud jste to ještě nezažili, máte štěstí, pokud ano, vítejte ve světě, kde je „hejtování“ novej způsob zábavy. Vlastně staronovej. Dřív to lidi dělali v hospodách u piva, doma u televize nebo si postěžovali známým do telefonu, teď už pokročili dál. Potřebujou svůj postoj prezentovat před co největším množstvím lidí a co nejhnusnějším způsobem. Leč v devadesáti devíti procentech případů zcela bezdůvodně nebo s důvodem dost chabým. Ale to už dotyčnému hejtrovi nevysvětlíte. On má přeci svojí pravdu a žádná jiná neexistuje.

Pro hejtra je to zábava, ale pro toho, co tyto obdivuhodně nesmyslné a nenávistné komentáře sklízí, už to zas až tak vtipný není. Pokud hejtr někoho kritizuje za to, jak píše, může se stát, že dotyčný psát prostě přestane a to jenom proto, že si někdo libuje v urážkách. Když někdo fotí, možná kvůli hejtrům přestane. Přestože pár negativních komentářů nedokazuje, že by špatně fotil. Znamená to možná naopak to, že mu dotyčný jeho dílo závidí. Anebo má jen radost, když může druhým ubližovat. Jak trapné!

Já mám tak trochu štěstí. Ne, hejtři se týkají i mě, ale štěstí mám v tom, že jsem se ve své minulé práci naučila s takovými lidmi mluvit (odepisovat jim) bez toho, aniž bych pocítila vztek, bezmoc nebo chuť přestat psát. Ne, kecám. Vztek mám často, ale rozhodně kvůli nim nepřestanu psát. Vím, že někdy se mi text povede, jindy je hodně slabej, ale urážky a bezdůvodné napadání si nezaslouží žádnej text, video ani fotka. Ať to napsal, natočil nebo vyfotil kdokoliv. Něco jiného je konstruktivní kritika, která vás může posunout někam dál, ale té se až na výjimky na sociální sítě moc nedostává.

Proto jsem se rozhodla, že napíšu tenhle článek, kde budu pro změnu hejtovat já. Protože i hejtři si zaslouží trochu hejtů na svojí adresu. A i když zrovna tenhle příspěvek asi moc negativních reakcí mít nebude, protože si ho jako na potvoru skoro nikdo nepřečte, mně se ulevilo hned, jak jsem ho napsala. Fakt moc. Za poslední dny mi pije krev tolik neznámých lidí na sociálních sítích, že jsem měla chuť je všechny zkritizovat. Ale protože odepisovat na každej urážející nebo trapnej komentář k mým článkům zvlášť by mi trvalo celej den, udělala jsem to hromadně.

Závěrem:

Pro HATERY: Chápu, každý máme rád nějakou zábavu. Takže vám to vaše hejtování brát nebudu. Ale občas se zamyslete nad vašimi argumenty a urážkami. Kdyby takhle psal někdo vám, nemysleli byste si o něm taky, že je to (slovo si dosaďte sami)? Že ne? Že byste se nad to povznesli? No tak, přestaňte si něco nalhávat.

Pro TY OSTATNÍ: Pokud se i vy setkáváte s neopodstatněnou kritikou a slaboduchými urážkami, nic si z toho nedělejte. Tvořte dál, co vás baví, a nenechte se odradit. Těch pár zoufalců, co si potřebují něco dokazovat na sociálních sítích, když v realitě toho nejsou schopní, vám nestojí za víc než za lehký pousmání.

01Srp
Ze života (ne)novinářky

Vše, čím jsem kdy chtěla být, spláchla (bulvární) novinařina

Nejdřív jsem se chtěla stát kosmonautkou. Pak učitelkou, ještě později právničkou. Když jsem šla ale studovat bakalářský obor Mezinárodní vztahy, zjistila jsem, že se chci stát...

24Čvc
Ze života (ne)novinářky

Já, můj kluk a bývalka

Potkávám ji na chodbě v našem čtyřposchoďovém domě v centru Prahy. Potkávám ji v supermarketu, co máme přes ulici. Potkávám ji v parku, když ráno běhám. Nemine...

21Čvc
Ze života (ne)novinářky

Být upřímná? A proč?

Jo, upřímnost. Té nikdy není dost. Odmalička mi všichni, ve školce, škole, doma, vštěpovali, že lhát se nevyplácí a že ať se stane cokoliv, upřímnost se vždycky cení. Jenže už na...

15Čvn
Ze života (ne)novinářky

Můj sen o ideální váze

Kdykoliv se rozhodnu žít zdravě a nejíst blbosti, vydrží mi to jen pár dní a pak si zase ten kus čokolády, hamburger nebo kolu dám. Popřípadě všechno najednou. Máte taky ten problém?...

27Kvě
Ze života (ne)novinářky

Když mě práce ubíjela, řekla jsem: „Dost!“

V poslední době jsem měla všeho plný zuby. Chodila jsem spát unavená, vstávala ještě unavenější. Neměla jsem chuť jít běhat ani chodit na jógu ani si třeba číst. Každej den...

23Kvě
Ze života (ne)novinářky

9 mých TOP restaurací

Seš z Prahy? Nebo do Prahy často jezdíš? A co Středočeskej kraj? Máš ho zmapovanej? Já docela jo a proto jsem se odhodlala ke kroku, na kterej se chystám už poměrně dlouho – sepsat...

09Kvě
Ze života (ne)novinářky

Proč jsem se rozhodla studovat grafologii?

Už jsou to dva roky a pár měsíců, kdy jsem se v jednom článku na internetu dozvěděla, k čemu všemu mi může taková grafologie být. Na základě toho jsem se rozhodla, že zkusím...

23Led
Ze života (ne)novinářky

Práce mezi bulvárními slepicemi

Vydržela jsem to rok. Přesně rok. Na den, možná i na minutu. Ale víc energie už jsem bulváru prostě obětovat nechtěla. Psát o lidech a jejich soukromí, navíc příběhy, na kterých není...

24Srp
Ze života (ne)novinářky

Kdo neprokrastinuje, nežije

Prokrastinace. Tohle slovo se mě osobně nikdy netýkalo. Až do tý doby, než jsem poznala, co ve skutečnosti znamená. Nicnedělání anebo zkrátka dělání něčeho, co dělat nemusíte, na úkor...

17Pro
Ze života (ne)novinářky

Hlavně neprodělat!

Tendence kupovat vánoční dárky podle toho, co očekáváte, že vám dá ten druhý, se rok od roku zvyšuje. Předpokládáte, že dostanete knihu a tričko? Dohromady je to zhruba tisícovka,...

10Pro
Ze života (ne)novinářky

Dneska vaří televize

Dříve nám televize sloužila hlavně jako zdroj všeobecného přehledu, viz. televizní zpravodajství. Nebo k zábavě, to jest filmy všeho druhu. A nakonec i jako kulisa, k čemuž jsou...

business_coffee