Na tenhle podnik jsem se neskutečně těšila. Malý, útulný, s kávou z pražírny Nordbeans, pod širým nebem, kousek od domova… Co víc si přát? Možná jsem se ale těšila až příliš.

Skoro jsem čekala, že si ani nesedneme. Je to nový podnik, spousta lidí ho chce vyzkoušet, četla jsem na Ber.lin jen samá superlativa… Ale sedli jsme si. Stolků bylo kupodivu volných víc. Problém byl jinde. V obsluze. Nejenže jsme asi pět minut čekali na nápojový lístek, který jsme si nakonec ukradli z jiného stolu, ale záhy jsme zjistili, že se tu nedomluvíme česky. Chápu, že spoustě lidem to nevadí, ale mně jo. Jsem v Praze. V Česku. Proč mám mluvit ve svém městě jinak než česky? (pokud tedy nepotkám ztraceného cizince bloudícího vyděšenýmam očima po mapě) V pražských (rozuměj českých) podnicích očekávám, že se tam taky česky domluvím. Tady to byl ovšem problém. Škoda.

Ochutnali jsme cappuccino a ledové americano. Obojí skvělé. Jen mě trochu zmátlo, že kavárna láká na kávu z pražírny Nordbeans, ale přitom cukr, který ke kávě dávají, je z La Bohéme. Ale nic proti. Obě pražírny jsou skvělé, jen nevím, jak si to vysvětlit. Obsluhy jsem se raději neptala, zapochybovala jsem, jestli by mi rozumněla a zda bych rozumněla já jí. Nicméně nakonec jsem zjistila, že přeci jen jedna holčina z obsluhy česky umí. Ale asi měla na starost jiné stoly.

Co mě mrzí, je, že jsem neochutnala nic z nabízených jídel. Avokádové tousty, hummus, poké bowl… Všechno, co zbožňuju. Přesto jsem z kavárny odcházela s tím, že už sem stejně asi nikdy nepůjdu. Teď trochu váhám. Možná jim dám ještě šanci.

Jak jsem se totiž dozvěděla, kavárnu si otevřeli ruští manželé, kteří mají obrovský problém se sháněním personálu. Což chápu, v kavárnách a restauracích se pohybuju denně a skoro každý si stěžuje na to, že sehnat kvalitní lidi je dneska skoro nemožné. Nabízí se otázka, proč si tedy otvírat podnik, když nemám lidi, kteří by zákazníky nalákali k opětovné návštěvě? Ale chápu to. Všichni si chceme plnit sny a s tím souvisí i překonávání překážek. A jednou velkou překážkou nových i zavedených podniků je právě personál. Věřím, že v Ber.lin baru si to brzy sedne a najdou obsluhu, která bude mluvit anglicky i česky. Nebo aspoň takovou, která se nebude tvářit, že je tam omylem :-).

Určitě sem zajděte. Posedět si v příjemném prostředí, kde si nepřipadáte jako v Praze, je skvělý způsob, jak aspoň na chvíli zapomenout na dennodenní stres a spěch. A věřím, že až ochutnám místní kuchyni, zase své hodnocení trochu pozměním. Anebo taky ne. I kvalitní kuchaři se dneska shání dost těžko. Uvidíme.

Prostředí: ♥♥♥♥♥

Obsluha: ♥♥

Káva: ♥♥♥♥♥

Jídlo: ?